Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nové EP berlínské kapely VAyL se nám v redakci objevilo bez předchozího varování a jen čert ví, kde na nás tohle trio sehnalo adresu. Nicméně základní příčiny lze hledat asi v tom, že během října poběží malé evropské tour, které se zastaví 15. v Praze a o den později v Brně, takže pokud by vás snad recenze navnadila, budete mít možnost se trochu zapotit.

Pro mě je ale tenhle spolek nový se vším všudy, takže začnu od začátku. VAyL prý hrají post-apocalyptic stoner metal (to jsem si fakt nevymyslel), který zatím došel naplnění na jednom dlouhohrajícím albu (The Circles End, 2013), na které právě teď v říjnu navazuje téměř půlhodinové EP Eclispe the Sun o pěti skladbách. Vše nahozeno na Bandcampu, vše nekompromisně podřízeno duchu DIY, ale až potom, co po prvním albu skončila spolupráce s labelem Setalight.

Podobně rozevlátě jako hudba funguje i vokál, který se pohybuje od hardcorového řevu (fajn), až po snahu o čistší, ležérně pojatý projev (nefajn). Čisté polohy jsou slabota a ničeho bych nelitoval, kdyby nebyly.

Při poslechu vás možná zaujme taky to, že mnoho fragmentů skladeb si budete spojovat s něčím, co už důvěrně znáte. Třeba kytarová pasáž v závěru třetí skladby jsou Rage Against The Machine. A je toho víc. Zaujme vás taky to, že kapela hraje příjemně syrově, v základním nástrojovém obsazení, a že to naprosto stačí. I na to už se přišlo dávno, ale to jim nijak neubírá na rockové svěžesti a energii, což rozhodně beru jako plus.

VAyL ve všech ohledech působí velmi přirozená a upřímná undergroundová kapela, ale s tím to také celé stojí a padá. Nového nepřináší nic a za inspirace si každý z vás dosadíte spoustu jmen. Limitující může být i komplet domácí zvuk, i když nedopadl vůbec špatně a jeho neučesanost se k projevu kapely slušně hodí. Ve finále jdeme pod průměr, ale ne o moc, protože ať chceme nebo nechceme, VAyL působí poměrně jistě.