Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Brněnská formace Mucha je projektem svérázné zpěvačky, skladatelky a textařky Nikoly Muchové. Kapela na sebe výrazně upozornila už svým vynikajícím debutem Slovácká epopej, z něhož pochází i nejznámější píseň Ježíš, která se svého času stala hitem sociálních sítí. Druhá deska Josefene už bohužel tak silná nebyla, neopírala se o příliš zajímavých hudebních ani textových nápadů, navíc chyběl onen prvotní šok, který si posluchač odbyl již debutem. Třetí album Nána jsem tedy vyhlížel s lehkými obavami a mírnou skepsí.

Prvním zásadním předpokladem pro to, abyste si Muchu zamilovali, je nebrat její tvorbu příliš vážně a seriózně. Právě humor a nadsázka jsou doslova leitmotivem celé její tvorby. V druhé řadě je pak třeba nebýt suchopárným moralistickým idiotem, který se štítí vulgárních výrazů a cítí se jimi pohoršen. Ne, že by snad Nikola byla vulgarismy posedlá nebo že by je samoúčelně nadužívala, ale pokud se jí do textu nějaký šťavnatější zrovna hodí, s jeho použitím neváhá. Roztomile působí především text skladby Pan Píča, který si na jedné straně pohrává s téměř „vltavovsky“ surrealistickou a hravou poetikou a na druhé se za účasti dětského pěveckého sboru nevyhýbá šťavnatým výrazům, které by nikdo z nás ve slušné společnosti nepoužil. Někomu tahle kontrastnost může připadat až odpudivá, já osobně jí nicméně shledávám fascinující.

Jestliže po vydání debutu byla Mucha hudebními novináři zaškatulkována do kategorie „feministický punk“, novinka již štiplavě feministickými rýpanci do mužského pokolení tolik nehýří a Nikola svou ironizující kritiku společnosti bere více zeširoka. Pěvecky a hudebně se projev kapely stále zdá punkově neučesaný a syrový, přesto však nabízí převážně velmi nápadité a záživné momenty, které prozrazují rukopis zkušených muzikantů a nabízí přesah k alternativnímu či písničkářsky folkovému výrazivu. Samostatnou kapitolou je Nikolin pěvecký projev, který se nezdráhá být často falešný a ledabylý, ale právě v tom je přesně jeho kouzlo. Díky sarkastickému tónu, expresivnímu projevu a vytříbenému smyslu pro humor jí tento zdánlivý nedostatek rádi odpustíte a pro mnohé se stane dokonce jednoznačnou předností.

Jen letmý pohled na přebal desky stačí k tomu, abyste pochopili, že poslech Nány si nelze užít, pokud k němu budete přistupovat příliš seriózně a neoddáte se svéráznému humoru hlavní protagonistky. Zatímco nemalá část tuzemské scény se pere s nechtěnou bizarností své tvorby, tvorba Muchy je bizarní programově a téměř geniálním způsobem. I proto její novinku považuji za možná to nejzdařilejší, co u nás za uplynulý rok vyšlo.