Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vemod - The Deepening

VemodThe Deepening

Garmfrost20.2.2024
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Vemod jsou tentokrát uhlazenější a jemnější... avšak stále věrní svému prvotnímu směřování...

Tvorby J.E. Åsliho si nesmírně vážím. Všechno, čeho se jeho um dotkne, patří mezi mimořádná díla. Ať už se jedná o One Tail, One Head nebo Vemod. Nejen zde se potkal s dalším všemumělem, Eskilem Blixem, kterého lze znát z různých kapel a projektů, kde vystupuje pod různými přezdívkami (Azazil, Kvitrim, HBM Azazil, atd.). Oba pánové vykazují široký rejstřík různých podob black metalového cítění i umění hrát na jakýkoliv nástroj. Před dvanácti lety pod hlavičkou Vemod učarovali světu dlouhohrajícím debutem Venter på stormene. Ovšem i cesta k němu byla dlouhá. Vemod mají evidetně na všechno hromadu času. Proto není divu, že na druhou desku si fans museli počkat takovou dobu.

 

vemod

 

Prvotinou nadchli syrovostí a přes veškerou náladotvornost urputností skladeb. V nich šlo vystopovat lásku k devadesátkovému blacku v celé jeho kráse. Kdo ovšem čekal, že se dvojice, nyní posilněna o baskytaristu Espena Kalstada, bude snažit navázat na prvotinu, či ji rozvinout, musí být současným směřováním zklamán. Kdo ovšem Venter på stormene poslouchal pozorně, pod nánosem krutosti slyšel nemálo tklivých melodií a nádherných vyhrávek. Ty jsou nosným pilířem The Deepening. Ten tam je špinavý zvuk, pryč jsou zlovolné krucance. Před sebou máme melancholické vlny, krystalický sound a spoustu čistých zpěvů a nápěvů.

 

Slyšel jsem přirovnávání k Alcest. Proč ne. Já ovšem slyším stále podstatu Vemod, která mi utkvěla ve vzpomínkách. Na přetřes mě napadají spíše Sólstafir, nebo ještě lépe Helheim, byť ti k blacku přistupují z jiné strany. Z noční oblohy berou ovšem inspiraci všichni. Eskilovy vokály nedrhnou jako v Mare nebo Djevel. Spíše se šeptavým způsobem vciťují a vypráví. Ze začátku alba méně, postupně však častěji a častěji se do zpěvů přidává tklivým hlasem J.E. Åsli. Je to on, kdo následně udává tón. Z čistých zpěvů v blacku bych nedělal kovbojku. Ty jsou součástí blacku už od dob Ulver, Borknagar atd.

 

Rovněž bych nehledal složitosti v akustických plochách či jemných pasážích, za které by se nemusela stydět ani Anathema. První dojmy jsou samozřejmě šokující, ale pokud chcete vnímat Vemod a jejich The Deepening opravdu do hloubky, tu komplexnost a přirozenost ve všech sférách jim uvěřit nebude těžké. Album není vhodné k letmému poslechu. Není ani dobré pro ortodoxního posluchače. Na což má ten právo. Album je pro otevřeného člověka, jenž rád poslouchá hudbu bez stylových hranic. Vemod nejsou žádnými zrádci se stylovými kotrmelci. Z alba lze stále slyšet postupy, s nimiž si razili cestu před dvaceti lety. Jen je vše uhlazenější, možná pozitivnější a lépe zahrané.

 

 

První dojmy z The Deepening byly překvapivé a nejednotné. Posléze jsem věděl, že s albem nemám jediný problém. Postupně jsem si uvědomil, že tohle bude na dýl. Že se mi Vemod trefili do vkusu. Že se nechám rád unášet vlnami titulní skladby, že slzím v závěru Der guder dør, a že si užívám předělů mezi takřka rockovými postupy a blackovými sypačkami. Album je vyvážené po všech stranách. Nepůsobí krkolomně, byť je tak proměnlivé...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky