Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Visceral Disgorge - Slithering Evisceration

Visceral DisgorgeSlithering Evisceration

Garmfrost4.9.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Slithering Evisceration balancuje na hraně mezi chlívem a technickou precizností.

Hned na začátek musím říct, že mě Slithering Evisceration skoro posadilo na prdel. Visceral Disgorge mám zafixované ve škatulce nic moc randálů. Jejich osm let starý debut Ingesting Putridity lehce zavířil brutálními vodami, mě však nechal chladným. No, spíše rozpačitým. Tehdy mě napadlo, jestli tohle má znamenat čerstvou krev pro death metal a má to sbírat uznání, jde to se stylem od desíti k pěti. Když nám z Agonia Records poslali jejich promo, vzal jsem si ho do parády jen proto, že ho nechtěl nikdo jiný.

 

vd

 

Nevím, co se s kluky dělo oněch osm let, ale pauza po prvním albu kapele evidentně prospěla. Ze sestavy, která debut natočila, zůstali pouze bubeník Billy Denne a growler Travis Werner. V případě bubnů jsem rád, protože Billyho hra byla nadějeplná už tehdy. Zato Travisův hlas mě tenkrát příliš neoslovil pro svoji slabost. Zřejmě poctivě celou dobu zvracel a tím se dostal do hlubin, o kterých se mu na Ingesting Putridity mohlo jen zdát.

 

Slithering Evisceration předcházely dva singly se skladbami Architects of Warping Flesh a Necrotic Biogenesis. Obě najdeme i na novince. Měly tedy pouze funkci lákadel, nic víc ani nic míň. Nutno podotknout, že zejména Architects of Warping Flesh je vraždící mašinérie s bublavým hlasem zrůdné příšery a plná drtící síly. Chvíli máte pocit, že si v házením hlavou do strunového zasekávání urvete krční páteř a za moment se vám samy nohy rozeběhnou v šíleném mosh pitu.

 

Visceral Disgorge mají rozum, desce dopřáli půl hodinovou stopáž s devíti kusy. Dvě, tři minutky pro podobné masakry jsou tak akorát. Titulní kompozice je vlastně intrem, jakýmsi vstupem do mezihvězdné brány. V půli se skladba zlomí, zlobí, hrozí a připravuje půdu pro Fucked into Oblivion. Travisovi není rozumět ani slovo, což je v naprostém pořádku. Bál jsem se, kdy přijde na řadu „čuník“, ale na pištění se nedostane. Hlas se line v nejhlubších patrech. Kytary se neflákají, byť bych ocenil širší rejstřík strunového běsnění. Přece jen je škoda, mít v sestavě dva kytaristy, aby po většinu času hráli to samé. Což platí i pro basáka, který pumpuje, co se do toho vejde, ale do vlastní hry se nepouští. Nejbarevnější je rytmická část desky. A to je dobrá zpráva milovníkům běsnění pod pódiem - aspoň se nátlaková atmosféra neředí technickými pičovinkami.

 

 

Ač se to nezdá, Slithering Evisceration chce opravdu pozorný poslech. Jinak se vše slije do jednoho bordelu. Jisté je, že více než domácí poslech potřebuje deska živé provedení. Tam se naplno projeví bouře tsunami nových kompozic jako Siphoning Cosmic Sentience. Urgh! Nemá cenu se dál ohánět slovy a citoslovci. Visceral Disgorge dokazují, že s nimi není nutné pouze počítat, ale že už nyní přišli s dobrým masakrem, který možná ocení i ti, kterým normálně podobné chlívy nevoní.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky