Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vitriol - To Bathe from the Throat of Cowardice

VitriolTo Bathe from the Throat of Cowardice

Garmfrost11.12.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Masakr v podání Vitriol je hustě variabilní. Start jak noha!

Portlandští řezníci Vitriol jsou relativně čerstvou akvizicí na deathmetalové scéně. Nicméně si už svým výtečným EP Pain Will Defien Their Death udělali dobré jméno. Při letmém pátrání vyplynulo, že existence Vitriol navazuje na death/corové Those Who Lie Beneath. Zde bude zřejmě ukryto tajemství vyspělosti kapely, která je hned od začátku na vysoké úrovni. Vitriol sází na špičkové výkony a na bestiální tah na branku, nebo násilné texty plné bolesti i nenávisti.

 

Během svého seznámení s tvorbou Vitriol jsem měl možnost je vidět hned na živo a udělat si jakžtakž obrázek, s kým mám tu čest. Velkou škodou byl přeřvaný zvuk, na druhou stranu vzhledem k jejich muzice by tichý a čistý zvuk asi moc neseděl. Sympatická je snaha narvat svoji energii i do studiové nahrávky a přesvědčit deathmetalové fans, že si mají jejich název dobře zapamatovat.

 

Vitriol

 

Debut si Vitriol tedy odbyli před dvěma lety s krátkým peklem, přesahujícím pouhých deset minut jen o fous. Nyní je na řadě dlouhohrající debut a výzva všem zarytým fans, kterým při poslechu nových jmen naskakuje kopřivka. To Bathe from the Throat of Cowardice je moderní deathová řezba plná vášně a zloby. Je to velice rychlá, intenzivní deska, ve které se najde náznak progresivního myšlení. Ale ani při nejvyšších rychlostních obrátkách a profesorské pečlivosti se nezapomíná na chytlavé riffy a ďábelské aroma. Na nudu nezbývá čas. Za což může i šikovný rytmistr Walker, který kytarovému tandemu pomáhá rozvíjet původní linii.

 

Pestrost materiálu divočí i dvojice growlerů. Basující démon Roethlisberger má hlas položený více do hloubek a kytarový řvoun Rasmussen řve jak tur. Kdo myslí, že je deska pouze masakr, myslí si správně. Nutno dodat, že masakr v podání Vitriol není pouze primitivní šílenství. Je hustě variabilní, posluchače nenechá ani chvíli vydechnout. Vše se mění každou vteřinu. Výjimkou může být šestá A Gentle Gift, kde vládnou kila, zasekávání a do nich výjezdy do blastů. Naopak ve Victim se zpomalí jen pomyslně. Ostatně hned úvodní The Parting of a Neck ukáže, zač je toho loket. Jako správný otvírák představuje všechny možnosti, co může posluchač očekávat v příštích minutách. Bubeník zde ukazuje, že patří mezi talentované drtiče, kteří narvou přechody do každé možné chvilky. Při závěrečné Pain Will Define Their Death se až tají dech. Při představě, že bych takto musel makat já, mě bolí celé tělo. Hehe. Nejdelší skladba je možná tou nejzuřivější a nejdivočejší. Končit se má pozvolna, ne tak Vitriol. Uf!

 

At the heart of it all, I do want this,
it's a torture not known to most.
I never sleep. I drown nightly.

 

 

Jednoduše se přiznávám, že mám z poslechu To Bathe from the Throat of Cowardice neskutečnou radost. Po vydání jsem si dal pořádný odstup. Po dlouhé době jsem se k desce vrátil a je to tam pořád. Za takto silný začátek kariéry by každá druhá kapela upsala duši ďáblu. Co desce vytknout? Že vás bude ze zvukového masakru bolet hlava? Že pokaždé strašně rychle uteče? Vyšší hodnocení si nechávám na příště, protože tuším velice zajímavou budoucnost a prostor pro růst.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Franta N. / 9.10.23 1:59odpovědět

S odstupem čtyř let pořád zabíjí.

Victimer / 11.12.19 17:07odpovědět

Parádní námrd, je těžké odolat!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky