Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vladivojsko - Hořící hlavy

VladivojskoHořící hlavy

Mirek M28.2.2016
Zdroj: mp3 (256 kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Debut Vladivojska přináší podivuhodný kontrast nezkrocených pěveckých exhibicí a možná až příliš krotkého hudebního doprovodu. Výsledkem je rozpačité album, které zůstalo kdesi na půli cesty, což mu ale nebrání ve sbírání nadšených ovací…

Vladivojna La Chia bezesporu patří k nejzajímavějším postavám naší hudební scény. Kromě zdařilých sólovek, filmové hudby či výtvarných aktivit proslula především jako zpěvačka úspěšné ostravské kapely Banana, se kterou nahrála v minulé dekádě tři zdařilá alba a koncertně s ní předskakovala například Marilynu Mansonovi, Scorpions či Waltari. V současnosti se tato všestranná umělkyně prezentuje novým projektem Vladivojsko, s nímž překvapivě zabrousila do metalových vod.

 

Když se podíváme na Bandzone či Facebookové stránky seskupení, hemží se to tam samými superlativy – Vladivojsko je údajně již od svého vzniku fenoménem, jedinečným a nevšedním projektem, jeho členové jsou výjimeční, kreativní či dokonce pregnantní (!), debut "Hořící hlavy" je největším současným objevem scény, není na něm jediné slabé místo a lze ho doporučit "všem těm, kteří už mají plné zuby českého metalu, jenž neustále dokola opakuje to, co ostatní hráli již před 30 lety" (tuhle poněkud přepálenou hlášku jsem v souvislosti s koncertem spolku dokonce zahlédl na plakátech s programem jednoho klubu).

 

Vladivojsko

 

Všechna ta chvála zkrátka navozuje dojem, že ještě donedávna byla naše metalová scéna v podstatě na neandrtálsky primitivní úrovni, dokud jí velkolepým uměleckým přínosem nezachránila právě Vladivojna se svou novou kapelou. A takový úhel pohledu mi přijde poněkud mimo mísu. Nechci tvrdit, že tvorba Vladivojska nemá své kvality a silné momenty, to by určitě nebylo fér. Ale nejde rozhodně ani o nic převratného či kvalitativně vyčnívajícího, a to ani v rámci naší země. Mnohem zdařileji a nápaditěji si koneckonců na podobném žánrovém kolbišti vedou třeba První Hoře či Forgotten Silence.

 

Album "Hořící hlavy" trpí z mého pohledu dvěma zásadními nedostatky. Tím prvním jsou v některých momentech poněkud neukočírované a křečovitě působící pěvecké exhibice, kterým sice nelze upřít notnou dávku originality a neotřelosti, ale u nichž by zároveň člověk čekal od umělkyně formátu Vladivojny trochu více soudnosti. Tristní jsou zejména pasáže, v nichž se dotyčná pokouší o extrémní rejstříky, jež chvílemi zápasí s nechtěnou komičností. Jindy zas vyloženě ruší prvoplánová a místy až protivná snaha o extravagantní teatrálnost. Přitom když jako zpěvačka zvolní, zabrousí do civilněji pojatých rejstříků a netlačí na pilu, dalo by se její charisma téměř krájet.

 

 

Druhým nedostatkem je z mého pohledu instrumentální složka, která mohla leccos zachránit, ale místo toho se spokojila s rolí nepříliš výrazného a nápaditého doprovodu excentricky pojaté a rozpustilé "one-woman show" hlavní protagonistky. Ačkoliv se pánové na stránkách seskupení prezentují jako fenomenální profíci a mistři svého oboru, ani o jednom z nich jsem doposud neslyšel a nijak zvlášť mě neohromily ani jejich výkony na "Hořících hlavách". V jemnějších "nemetalových" momentech působí ještě poměrně přesvědčivě, dokážou umocnit atmosféru a sem tam se mihne i nějaký ten zajímavý a netradiční nápad. Ale jakmile se pustí do tvrdších pasáží, stane se z nich tuctová a nápaduprostá bigbítová úderka. Je až s podivem, jak nezáživné a "provařené" riffy se zde objevují. Chvílemi se opravdu zdá, jako by ambice instrumentální složky končily pouze snahou být nevtíravým doprovodem pěvecké exhibice Vladivojny, a to je určitě škoda. S takovou se žádná revoluce ani na české metalové scéně prostě dělat nedá…

 

"Hořící hlavy" jsou velice ambiciózně vyhlížejícím debutem a vzhledem k uměleckým kvalitám hlavní představitelky Vladivojska se člověk poněkud zdráhá toto album označit za "šlápnutí vedle". Nicméně právě tak na mě bohužel působí. Vladivojna tentokrát zkrátka svůj nesporný um a talent neukočírovala, místy se pouští do bezuzdných exhibicí a pokusy o extrémnější výrazivo vyvolávají spíše pobavený úsměv. Pokud k tomu přičteme nepříliš záživný a objevný hudební doprovod, který dokáže jen výjimečně vytrhnout z letargie, výsledek není rozhodně nijak převratný ani v rámci české tvrdé undergroundové scény. Byť rozhodně nejde ani o žádný vyložený propadák. Minimálně snahu znít originálně bychom ve zdejších podmínkách měli vyvažovat zlatem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ladik / 9.3.16 20:42odpovědět

... slyším tam Janu Kratochvílovou? Zpět 35 let?

František Minařík / 1.3.16 18:44odpovědět

Fakt hrozná blbost tahle kapela.

T. / 28.2.16 18:09odpovědět

Pořád nějak nechápu, proč tak dobrá zpěvačka a autorka tak zajímavých soundtracků má potřebu se pokoušet o něco, co ji vůbec nejde. A co jiní dělali už před dvaceti roky lépe...

Jirka D. / 28.2.16 7:58odpovědět

Humbuk kolem téhle kapely jsem taky zachytil, ale po poslechu několika skladeb na BZ mě zvědavost přešla. Je to jak píšeš - afektovaná zpěvačka a nezajímavý metalový cirkus za (pod) ní. Ve výsledku takové nanicovaté a nafouklé nic, resp. určitě ne něco natolik dobrého, aby to ospravedlnilo nabubřelá prohlášení, která jsem kdesi četl...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky