Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
VoidLord - La congrega del signore oscuro

VoidLordLa congrega del signore oscuro

Garmfrost14.4.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: La congrega del signore oscuro jako necro doom/deathová podzemně ohavná nadílka nočních můr...

VoidLord je tajuplný projekt chlapíka, který si říká SG tající vše kolem kapely naprosto vše. Známý je název kapely a nahrávky či skladeb. Ty jsou ve španělštině, což může znamenat cokoliv, nerozumím. Nicméně, abychom to nenatahovali, styl VoidLord je označován jako death metal, na metalových archívech je napsáno, že kapela preferuje označení necro doom/death. Hudební složka nahrávky je plazivá a řádně ohavná. Takže proč ne.

 

VoidLord

 

Párkrát jsem si pustil i debutové EP (nebo spíše demo) Rituale di sangue in terra putrescente a je to fest podzemní špína. Obě skladby, které nahrávka nabízí, najdete také na prvním řadovém počinu La Congrega Del Signore Oscuro. Rád bych řekl, že v lepší kvalitě, ale lepší je silné slovo. Ano, produkce je v lepší kondici, avšak stále hodně podzemní. Což nevadí a je to to nejmenší, co na albu vadí.

 

Ve skladbách se toho moc neodehrává. Plazí se, omotávají se kolem a snaží se zatnout drápy. V každém songu je pár akordů, budeme-li je takto nazývat. Zvuk je opravdu hnusný, až mi připadne, že se nahrávalo na starý kazeťák a nic neupravovalo. Na první dobrou se tedy jedná o jednoduše monotónní tvorbu, kde se není čeho chytnout. Mám rád podobná pekla, kdy se musí čekat a navnímat sound, tady se však potím.

 

La Congrega Del Signore Oscuro obsahuje osm skladeb, z nichž dvě jsou jedno intro a jedno intermezzo. Právě tyto dvě „skladby“ mě baví nejvíc, protože rozumím jejich hororové atmosféře. Zbytek „songů“ je spíše improvizacemi než běžnými kompozicemi. Ono to vůbec nevadí a celkové nátuře i sedí. SG má jasnou představu, zřejmě nemá rád hudební virtuozitu a dává přednost vytváření dusivé atmosféry. To se mu daří. Na album nelze říct špatného slova. SG hraje jednoduše na všechny nástroje a stejně tak i vříská, ale tak nějak mu to věřím, a představuji si jeho nadšený zápal. Nepouští se do žádného dobrodružství, má vizi a té se drží. Půl hodiny se táhne jak smrad, po jejím skončení zůstává napjaté ticho, které nelze jen tak narušit další muzikou. Ani nejsem rozpačitý ze špatných výkonů. Na výkony po celou stopáž nedojde, takže je nehledám.

 

Vlastně mě dost překvapilo, že podobně znějící nahrávku vydává label takového významu jako Godz ov War Productions. Ani ne pro kvality nebo jejich absenci. Zaměřením je však VoidLord a jeho La Congrega Del Signore Oscuro poměrně úzkoprofilovým počinem pro pár lidí. Třeba se mýlím.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky