Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
VoidLord - La congrega del signore oscuro

VoidLordLa congrega del signore oscuro

Garmfrost14.4.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: La congrega del signore oscuro jako necro doom/deathová podzemně ohavná nadílka nočních můr...

VoidLord je tajuplný projekt chlapíka, který si říká SG tající vše kolem kapely naprosto vše. Známý je název kapely a nahrávky či skladeb. Ty jsou ve španělštině, což může znamenat cokoliv, nerozumím. Nicméně, abychom to nenatahovali, styl VoidLord je označován jako death metal, na metalových archívech je napsáno, že kapela preferuje označení necro doom/death. Hudební složka nahrávky je plazivá a řádně ohavná. Takže proč ne.

 

VoidLord

 

Párkrát jsem si pustil i debutové EP (nebo spíše demo) Rituale di sangue in terra putrescente a je to fest podzemní špína. Obě skladby, které nahrávka nabízí, najdete také na prvním řadovém počinu La Congrega Del Signore Oscuro. Rád bych řekl, že v lepší kvalitě, ale lepší je silné slovo. Ano, produkce je v lepší kondici, avšak stále hodně podzemní. Což nevadí a je to to nejmenší, co na albu vadí.

 

Ve skladbách se toho moc neodehrává. Plazí se, omotávají se kolem a snaží se zatnout drápy. V každém songu je pár akordů, budeme-li je takto nazývat. Zvuk je opravdu hnusný, až mi připadne, že se nahrávalo na starý kazeťák a nic neupravovalo. Na první dobrou se tedy jedná o jednoduše monotónní tvorbu, kde se není čeho chytnout. Mám rád podobná pekla, kdy se musí čekat a navnímat sound, tady se však potím.

 

La Congrega Del Signore Oscuro obsahuje osm skladeb, z nichž dvě jsou jedno intro a jedno intermezzo. Právě tyto dvě „skladby“ mě baví nejvíc, protože rozumím jejich hororové atmosféře. Zbytek „songů“ je spíše improvizacemi než běžnými kompozicemi. Ono to vůbec nevadí a celkové nátuře i sedí. SG má jasnou představu, zřejmě nemá rád hudební virtuozitu a dává přednost vytváření dusivé atmosféry. To se mu daří. Na album nelze říct špatného slova. SG hraje jednoduše na všechny nástroje a stejně tak i vříská, ale tak nějak mu to věřím, a představuji si jeho nadšený zápal. Nepouští se do žádného dobrodružství, má vizi a té se drží. Půl hodiny se táhne jak smrad, po jejím skončení zůstává napjaté ticho, které nelze jen tak narušit další muzikou. Ani nejsem rozpačitý ze špatných výkonů. Na výkony po celou stopáž nedojde, takže je nehledám.

 

Vlastně mě dost překvapilo, že podobně znějící nahrávku vydává label takového významu jako Godz ov War Productions. Ani ne pro kvality nebo jejich absenci. Zaměřením je však VoidLord a jeho La Congrega Del Signore Oscuro poměrně úzkoprofilovým počinem pro pár lidí. Třeba se mýlím.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky