Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vous Autres - Sel de pierre

Vous AutresSel de pierre

Victimer19.11.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Zlomená krása dávkovaná ve své podstatě i mutaci.

Tajemná dvouhlavá hydra Vous Autres se jeví jako velmi agilní těleso. Za svůj jepičí život poslala ven už druhé album a my můžeme pouhý rok po debutu srovnávat. Novinka Sel de Pierre si vůči debutu vystačí s mnohem skromnější stopáží, což jenom kvituji, protože s první deskou to bylo v tomto ohledu docela na dlouhé lokte. Šest nových skladeb lze strávit podstatně lépe, navíc když deska sama o sobě působí sevřeněji.

 


Abychom si Vous Autres blíže představili, musíme si propojit zbytky black metalu, doom a industrial. Právě mezi tyhle tři styly bych kapelu s nutnou nálepkou "post" postavil. Z jedné strany jsme na dostřel Blut Aus Nord (případně Yerûšelem), a z té druhé třeba dalším krajanům Regarde les Hommes Tomber. Tady to bude ale čistě v náznacích, protože zmiňovaní jsou o dost větší náklep a mají daleko blíž ke spojení black metalu a hardcoru. Což není případ Vous Autres. Další přirovnání? Co třeba reminiscence na Terra Tenebrosa? Možná, jen bez té ohavné monstróznosti, ale čistě náladově. Hm...


Hudba Vous Autres je psychotická, narušená krása, taková soukromá laboratoř moderní skepse. Sel de Pierre polyká industriální vlivy omývané košatou atmosférou s depresivním tlačením na podvědomí. Je to taková automatická apokalypsa či post gotická mystika v neprostupném vakuu. Navíc, čas od času s proplétajícím se hnisem zdegenerovaného sludge metalu. Tohle album je celkově dost kybernetik, jako by umělá inteligence hrála temný bigbít a ničila zaběhlé standardy.


Jako by to krásné bylo jen pozadím krutého příběhu, zastřenou dětskou vzpomínkou na bezstarostnost, kterou zachvátila realita a rychlost dospívání v tomto divném místě zvaném svět. Bohužel se zdá, že současnost má navrch a ta milá nostalgická chvíle je jen promítáním na plátno. Epizodou naděje v dusotu nicoty. Příběh Sel de Pierre nabízí různá spojení a celou škálu pocitů, přesto však působí hermeticky a introvertně.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/vous%20autres.jpg


Co se týká jeho zvukové podoby, jsem schopen brát ten syntetický podkres velmi benevolentně, ale při některých atacích nejde než krčit obličej, neb je mu velmi ubližováno. Je to zkrátka rachot a někdy za hranou snesitelnosti. Jinak jsem hudebně i pocitově naladěn na podobnou vlnu destrukce. Vous Autres dokáží rozehrát a stejně dobře schovat hned několik momentů, které chtějí uvést do transu. Proč se tak ale nestane, sám nevím. Vždycky je pohltí plastická tma a dusno. Závěrečný ševel přírody je jen kontrastem a tichým sbohem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky