Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

EP Čtyři slunce bude mít v diskografii Vypsané Fixy svoje zvláštní místo a to nejen z důvodu, že se jedná o jakýsi soundtrack k stejnojmennému filmu Bohdana Slámy, jehož ukázkami jsou skladby na desce proloženy. Samotný film jsem neviděl a po shlédnutí předchozích počinů Štěstí a Venkovský učitel jistě sympatického pana Slámy po tom ani netoužím. V úvodu doplním i informaci týkající se rozmanitosti edic EP, které vyšlo kromě 10“ vinylu (náklad 300 ks) na klasickém CD a rovněž jako digitální download, který můžete sami uskutečnit zcela legálně na stránkách kapely. Je na vás, jakou formu zvolíte.

Strana A

„Fogiho mantra“ je název úvodní skladby, jejíž první polovina je příjemně melodická, lehce plynoucí, kompozičně jednoduchá, pozitivně laděná a přechod v gradující druhou část funguje jako chyták vaší pozornosti a spouštěč dobré nálady, což k Fixe prostě patří. „Bolesti“ je skladba druhá, v podstatě jednoduchá písnička nijak nehledající složitosti tam, kde je hledat není třeba. Tato nahrávka vůbec patří k jednoduchým dílům, ale právě to se mi na ni líbí nejvíc. Lehkost, s jakou plyne a nadhled, se kterým to předává do světa, jí sluší. Třetí a poslední věc „Benzínka“ si mě získala na první poslech. Ten retro zvuk kytary mě baví, zvuk celé téhle skladby mě baví. Je celkem syrový, jakoby ošoupaný, připomínající starý tranďák a když k tomu přidám slušivý text plný lehce unaveného, ale spokojeného bytí, dostávám skvělý výsledek. Netřeba hledat složitosti, tady se zhudebňuje dobrá pohoda...

Strana B

Podobně jednoduše jako „Bolesti“ funguje i první skladba Béčka „Cesta“, v níž trochu soupeřím s dost vytaženou baskytarou, ale není to boj nikterak závažný a není vítězů ani poražených. Ona ta basa funguje stejně i v těch Bolestech a ruku na srdce - z té desky je cítit komprese a i když se vinyl dočkal speciálního masteru, ty drážky jsou místy přecpané. Následkem je jistá zamlženost zvuku, která se v kontrastu s přirozeně znějícími ukázkami z filmu sama prozrazuje. Poslední skladba je titulní, je výborná, odpočinková, se skvělým textem, komponovaná opět jednoduše, logicky završující předchozí materiál a její umístění na závěr funguje. No, závěr. Poslední šestou „skladbou“, která je takto uvedena na přebalu, je taková podivná záležitost „Potřebuju klid“, o níž se osobně domnívám, že patří do filmu a ne na desku, ale jsou věci mezi nebem a zemí.

Celkově je EPko Čtyři slunce veskrze pohodovou a letní záležitostí. Možná někomu připadne až příliš jednoduché, nevýrazné a neobjevné, ale ke mně přišlo ve správnou dobu a sedlo výborně. Další body k dobru přidává i řemeslné provedení vinylové edice – jednoduchá grafika obalu z tvrdého, lakovaného papíru, zajímavý nápad s rozpoznáním strany A a B v souladu s barevným řešením, vložené texty a v neposlední straně i těžší, bílý vinyl. Jde sice o záležitost více méně raritní, ale i tak příjemnou. Jo a do Márdiho zamilovanej nejsem.