Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Waltari - You are Waltari

WaltariYou are Waltari

David20.4.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Kruh se uzavřel. Nevesely truchlivy jsou ty finské kraje...

Družina kolem střapatého, rozevlátého generátoru pozemské sluneční energie Kärtsyho Hatakky již nějaký ten pátek spokojeně stagnuje. Nač chodit dlouze s jemnou opatrností, citlivou galantností a respektem hodným úklonu jedné z nejodvážnějších, nejinovativnějších kapel let minulých a bohužel nenávratně ztracených ve vzdálenosti zaručující komfortní pocit neupatlatelnosti od stydnoucí hrudkovité kaše bez chuti a zápachu?

 

Jakkoliv mohu jen stěží vyložit na stůl neochvějné argumenty schopné ve zlomku pikosekundy ladně, bez mrknutí oka rozklížit fakt, že Waltari s každým dalším albem drží zuby nehty obstojný standard, ač podoby titěrného a s neúprosně ubíhajícím časem stále seschlejšího, křehčího stébla kdysi mocně čnícího do oblak jako majestátný král finských hvozdů, realita hovoří jasně srozumitelnou řečí.

 

Tam, kde dříve vládla bezstarostná radost z hraní (si), vzdušné nápady zhmotnělé v paletě nepřeberného množství barev, o jejichž existenci si Pablo Picasso mohl nechat jen zdát a proplouvání mezi údajně neslučitelnými světy nejen novodobé hudební historie působilo jako nejpřirozenější akt fungování celého universa, dnes stojí pouze urputná, křečovitá snaha vyrovnat se stínu vlastní dávné velikosti.

 

Waltari 2015

 

Problém „You Are Waltari“ netkví v nedostatku pestrosti, neschopnosti zaujmout chytlavým refrénem nebo snad mizernými hráčskými výkony. Ačkoliv snahu o reminiscence na bláznivé, přesto kompaktní a poutavé Big Bang, oddechovku Pala Leipää, epičtější metalické kusy charakteristické pro období Torcha! i koketování s pochodovými covery Die Krupps kvituji s povděkem, vše už tu jednou bylo a žádná z verzí roku 2015 bohužel nedosahuje ani vzdáleně kvalit předloh vytažených z útrob bohatého archivu vstříc bodavému světlu jak bezbranné, vyděšené králíčky vytržené z pohodlí jejich sametového klobouku.

 

Jestliže charakteristickým znakem předchozí Below Zero lze označit jistou šablonovitost, na aktuální fošně přidejte ještě nepokryté vykrádání sebe sama. Výsledek sice nepůsobí dojmem tragikomické karikatury a nově příchozím zvědavcům, kteří nestihli pouť v minulých letech, zajisté čerstvě natřené labutě a obstarožní řetízák s vyměněnými sedačkami postačí k dobré zábavě, pravidelní návštěvníci však při pohledu na recyklované atrakce dojdou uspokojení jen stěží.

 

Neříká se mi to lehce, ale kruh definitivně našel svůj začátek i konec. Stydět se není proč, ovšem důvody k jásotu a propuknutí v bezbřehé veselí nenacházím. Od Waltari očekávám víc než jen vlastní revival a bezmyšlenkovité omílání dávno vyřčeného.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David Kasík / 20.4.15 8:08

S Release Date to vidím stejně... výborná deska, ze které je stále cítit jiskra a čerstvý vánek. Pár zdařilých nápadů Waltari sice dokáží trousit, ale ve výsledku jde spíš jen o záblesky. Roztomile pitomě jednoduchý, ušišlaný Televizor je jedním z nich:-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

R.B. / 18.8.19 21:24odpovědět

Prostě co člověk, to názor :- ), někdo tvrdí, že poslední W. album bylo Channel Nordica, někdo že Radium Round. Přitom mě přijdou jako parádní věci třeba Helsinki, Pigeons nebo All Roads will lead to Rome z Blood Sample. Co by za takové pestré skladby dala fůra kapel...

Jana / 5.12.18 19:52odpovědět

Recenze jak od břuňobřichů...

jednooky pes / 17.8.15 23:02odpovědět

waltari... berte kritiku jen od těch co byli alespoň někdy dobří jako vy...

Garmfrost / 21.4.15 8:25odpovědět

So Fine a Yeah, Yeah - to jsou pro mě Waltari, který mě inspirovali a který jsem opravdu uctíval. Pak už šli pomaličku ale jistě jinou cestou než já. Ještě tak Space Avenue byla zajímavá. Novinka stojí za prd jako i předchozí a ta před tím. Ani nevím, jak se jmenují :)

Ruadek / 20.4.15 10:29odpovědět

Sakra Kärtsy, už to fakt není ono. Já vím, že už to nemůže být stále ta barevná hra s motivy, plná nekonečné inspirace. Na druhou stranu už z těch původních Waltari zbylo opravdu málo, nebaví to a nepomůže tomu ani urputná snaha o mix typu Big Bang nebo So Fine. Nejspíše to mělo všechno už dávno skončit, tyhle stavy, kdy kapela už neví kam dál, jsou smutné. Poslední zábavná deska byla Channel Nordica a to už je sakra dlouho...

Victimer / 20.4.15 9:06odpovědět

Vážně slabota tihle noví Waltari, opustil jsem je rychle. Jdu si pustit Radium Round, tam jsou fajnový popůvky.

Mirek M / 20.4.15 7:19odpovědět

Souhlasím, Waltari ztratili schopnost překvapovat a obohacovat svou tvorbu o nové vlivy. Poslední opravdu dobrá deska byla "Release Date". Současná tvorba je neslaný nemastný recyklát (i když pár zdařilých nápadů se najde). A nezmínit v recenzi česky zpívanou kuriozitku "Televizor" je téměř hřích :)

David Kasík / 20.4.15 8:08odpovědět

S Release Date to vidím stejně... výborná deska, ze které je stále cítit jiskra a čerstvý vánek. Pár zdařilých nápadů Waltari sice dokáží trousit, ale ve výsledku jde spíš jen o záblesky. Roztomile pitomě jednoduchý, ušišlaný Televizor je jedním z nich:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky