Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Winds - Of Entity And Mind

WindsOf Entity And Mind

Sorgh23.12.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ambiciozní prvotina, která je pozvánkou na plesy dalších sezón. Jako seznamovací taneček dobré, ale to, co následuje, je o několik pater výš.

Of Entity And Mind. Tak se nazývá debutní EP norského projektu Winds, o kterém už jsem se kdysi v minulosti zmínil v souvislosti s jednou jejich pozdější řadovkou. Tímto povedeným debutem směle prolomili zónu bezvětří a naplnili prostor svěžím vánkem neotřelé hudby. Psal se rok 2001 a uběhla tři léta od vzniku kapely. Kdybych se snažil popsat, jak album emočně působí či jakým stylem se nechává inspirovat, jen bych opakoval svá slova obsažená již v recenzi na The Imaginary Direction Of Time. Spíš jsem se snažil slyšet něco, čím se prvotina odlišuje od vyspělejších nástupců a bedlivě sledoval vývojové cesty zpět k počátkům.

A právě proto, že jde o debut, je cítit, že kapela zatím nedosáhla svého potenciálu zcela uhranout.  Skladby už mají jasný rukopis, který Winds vyhraňuje hned od počátků z kádě progresivních spolků. Typické trylky kytar evokují voliéru zpěvných ptáků, jemný zpěv a rytmické vrnění kytary v místech, kde je třeba zdůraznit vlastní slova. Nezbytný je i klavír, tento šosatý pán s cilindrem, bez něhož by hudbě Winds chyběla aura neoklasické vážnosti.


Hudebně se album neodlišuje od svých pokračovatelů. Rozdíl cítím jen v tom, jak hudebníci roubují jednotlivé prvky do sebe. Někdy je to příliš neučesané, jako nečekaný schod v nájezdu pro kočárky. Cesta, schod a jiný směr. Taktéž se u následníků nachází víc „hitů“, pasáží, které se vryjí do hlavy a nejdou ven. Tady se vlnění nese v přibližně stejném rozsahu, chybí výrazné výstřelky jakýmkoliv směrem. Z celkového konceptu vyniká úvodní Inception Perspective, která kombinuje ambientní dusnou atmosféru s čistým kvílením sólové kytary a deklamujícími hlasy. Skvělá věc, jenž si nekompromisně vyžádá roztěkanou pozornost. Od druhé skladby už je ale vše při starém, tedy vlastně tehdy v novém, tak jak to známe i z posledních alb a my můžeme nastoupit. Vlak nás poveze dalšími léty až k letopočtu 2007, kdy vychází labutí píseň kapely s názvem Prominence And Demise.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky