Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wire - Wire

WireWire

David9.3.2016
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: V jednoduchosti tkví síla… a v symbióze s nenucenou upřímností protkanou radostí z hraní síla eponymního alba Wire.

Průchod skrze prachem zaváté hlukové odštěpky nespoutanosti konce let sedmdesátých, art punkové novátorství živené explozí invence, pád do hlubin zapomnění, vzkříšení na křídlech syntetizátorů, elektroniky, odpoutání od tíhy vlastního já a nový start ve znamení návratu k přirozenosti, osobitosti, rafinovanému minimalismu obtaženého jen tak mimochodem všudypřítomným pnutím nenásilně dávkovaným monotónně, bez agrese, nátlaku.

 

Wire každým dalším albem od svého druhého comebacku zrají. Nezatracují hledání. Kříží, kombinují, proplétají, boří a znovu opracovávají… ale přesto zůstávají jasně rozpoznatelní, nespěchají, nenutí sami sebe do překvapivých spojení, stylových kotrmelců, zvukových anomálií a rytmických zvratů za každou cenu.

 

Synonymy pro rok 2015 v podání Wire jsou ucelenost, intenzita a prožitek. Kruh nachází startovací křížek, nervozita opadá… uvolněnost definitivně přebírá vládu nad znavenou, otrhanou, zbídačenou paní nervozitou a Colin Newman zvěstuje napříč celou Anglií hladivě melodickým, vypravěčským tónem, kterak hrají post-punk velcí hoši. Bez potřeby moralizovat, hrozit a lakovat na černobílo. S neviditelným úsměvem skovaným mezi řádky refrénů donutí okolní svět vnímat. Bezprostředně, bezelstně… aniž by svět sám tušil… Strojově přesnými údery nikoliv pístu parní lokomotivy, ale precizně poskládaného hodinového strojku, lehounkého, elegantního, jaksi samozřejmě nenápadně dokonalého rozprostírají Wire neproniknutelný, sametově hebký podklad rytmiky, na němž nechávají volně růst kvítky neagresivních kytarových vyhrávek, decentně bujet syntetické pozůstatky koketování s neživými nástroji, vytvářet nové, samostatně dýchající i navzájem slučitelné zvukové vrstvy hlasů, nehlasů, kontury celku zvýrazňující nebo naopak rozmělňující…

 

 

Láska na první poslech zde není k mání, kdo by o ni ale stál, vždyť nechávat se unášet oním průchodem, postupně rozkrývat, obnažovat, tápat, jen tak pozorovat stále znovu a netušit proč, je přeci mnohem více obohacující, vzrušující, napínavější, nežli odhalení veškerého kouzla vytouženého objektu beze zbytku ve zlomku vteřiny. Wire svou podstatu ani po čtyřiceti letech nehledají, jejich hudba zrcadlená v nich samých je podstatou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Daniel / 9.6.18 10:17

Už i v black metalu hraje hlavní roli marketing. Musím ale ocenit geniální rozhodnutí zúčastněných, při vědomí svých schopností, vytvořit ten humbuk kolem a dostat se na vrchol. Samotné hudbě totiž chybí skoro vše - hraje se tradiční black metal ve značně neinvenční podobě, instrumentální schopnosti jsou nevalné, vše dorazí pro danou nahrávku nevhodný zvuk. Přitom gregoriánské chorály mají na albu už Orphanage v dobách, kdy leckdo z téhle party nejspíš tahal ještě kačera a v podstatně lepší a invenčnější podobě. Marná sláva, Madonna má erotiku a skandály a Batushka mají liturgii a strašně tajemnou image, což mimochodem opět není vůbec nic originálního. Ale vzhledem k úrovni tvorby je to opět logické rozhodnutí, které fantasticky zafungovalo. Mimochodem ten kontrast je ještě větší, když si uvědomíme, jaký je rozdíl mezi schopnostmi a popularitou mezi Batushka a Et Moriemur. Batushka 67 132 liků, Et Moriemur 1358 liků.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky