Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Withershin - The Hungering Void (EP)

WithershinThe Hungering Void (EP)

Bhut19.10.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Příjemná black metalová procházka do hladovějícího chřtánu prázdnoty. Severská scéna zůstane snad navždy tím lepším (aspoň co se daného žánru týče). Toto EP neurazí, nýbrž nadchne. Ale posluchač posmutní po krátkém obsahu…

Švédští Withershin otvírají pekelné brány pomocí EP The Hungering Void. Neboli, hladová prázdnota otvírá svůj chřtán.

Kapela, která se v černočerné tmě black metalu nepohybuje zas tak dlouho, konkrétněji od roku 2006. I za tak vcelku krátké údobí stihla vydat malé demo, debutové album a dnes probírané EP. To sice není doslovně aktuální (pochází z roku 2010), ale jeho dozvuk ještě neskonal. Je to tří písňový materiál trvající čistou čtvrt hodinu, proto bude tento článek poněkud kratší struktury.

Zvláštností je, jak deska začíná nevinnou hrou kytar. Ale z tohoto rozčarování je posluchač záhy vyveden ostrou palbou blackového ďasu Wherein I Exalt. Po plejádě metalové smršti slyšíme jen šepot a podivné zvuky snad z jeskyně. I tak promlouvá prázdnota. K samotnému konci je jen slyšet zoufalý výkřik, který je ihned proměněn v druhý track The Hungering Void. Tato píseň však má nejkratšího trvání a po tedy nedlouhém divém křepčení ustává. V o poznání pomalejším tempu s opět progresivnějším počátkem skladby pak dovršuje dobu trvání závěrečná Crossing The Threshold. Není to již takový black metalový útok a spíše jen střednětempý pochod. Jen je škoda, že nehezky končí svou pouť prázdnotou. Je to takové náhle utnuté. Třeba je to myšleno schválně, aby posluchač měl dojem, že hladová prázdnota již sklapla a plně se nasytila. Nevím.

 

Nicméně, výlet to byl krásný, možná krátký, možná příliš dlouhý. Já jakožto zastánce blacku hovořím tak, že to bylo příliš krátké. Ale i přesto všechno je tento počin na vyspělé úrovni. Není to zase kdo ví jaký zázrak, ale obyčejný šedý průměr také ne. Zvuk bych hodnotil velice kladně. Dává pěkně rozumět každému nástroji a použitým ostatním zvukům. Nejedná se o žádné zrnění a žádné zkreslení. Hudebně jsou Withershin vcelku vyzrálou kapelou. Hráčsky a řemeslně je odvedena práce na výtečnou. Spíše než nápady vychrlit na EP, ponechal bych si je a vyčkával dalších, aby se vše pak mohlo projevit na dlouhohrající desce. Takto je to takové neuzavřené, neúplné. Námět a provedení jsou sice dokonány velmi zdárně, leč stále tomu cosi chybí. Na řadovém albu po boku dalších rozvitějších písní, by to jistě mělo větší efekt. Nu což, stalo se. Kapela byla možná moc horlivá, možná, že to byl záměr. Jisté ale je, že EP jako celek funguje tak, jak má.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky