Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jestli nazývat CD The North Bohemian Terror kompilací, či větším split albem, je diskuze na dlouhé večery a přesto budou mít všichni pravdu. Držme se proto raději obyčejných faktů a nazvěme nahrávku grindovou družbou. Šest kapel, které spojuje obyčejná vášeň v rychlou hudbu kombinující prvky grindu a deathu (občas i blacku), natočila minimálně dvě skladby, kterými potěšila svět i své fanoušky.

Bizarre Leprous Production jest vydavatelem tohoto produktu majícího charakter festivalového vzorkového CD. Alespoň mi to připomíná starší kompilační materiál, kde mimo písní byl kapelám věnován i prostor v bookletu. Takže po stránce vizuální je to jak staré samplery z Brutalů… třeba. Po stránce hudební spíš jako odkaz na Obscene, ale to už zatáčíme mimo trasu.

Název souboru dává jasně najevo, že půjde o jakýsi výňatek a představení extrémních kapel ze severu naší republiky. Avšak i zde si vyhledáme výjimku potvrzující pravidlo a bořící konstrukci názvu a zároveň i odporující zabodnuté šipce do mapy, kterýžto obrázek na obalu rovněž dohledáme. Ale popořadě.

Deaf & Dumb. Kapela, která své plodné a ctěné období datuje minulým tisíciletím. Po delší pauze však přišla znovu na scénu a dokonce hned s velkou deskou. Jejich značně ojedinělý souzvuk death/grindu má jasného jmenovatele – rychlost. Tahle palba je na úvod skutečnou lahůdkou a okamžitou pěstí mezi oči, aby bylo od prvních vteřin jasno, v jakých kolejích se pojede. Tři skladby řežou do krve a já si osobně opět potvrzuji jejich status jedné z těch nejzajímavějších kapel téhle scény v ČR.

Bum to je už podle názvu sranda grind, ale potřeba k němu doplnit vlastní zaškatulkování kapelou, anóbrž gastroporno gore. Takže se nelze divit použitým sestřihům od šéfa Pohlreicha a podobným. Však jsme národ, který potřebuje asi stopadesát pořadů o vaření, takže o inspiraci nemá kapela zaručeně nouzi. Nejen o jídle však taková muzika je, neboť přídomek gore jasně odkazuje v klasický těžkopádný humbuk s úderným zvukem kytar. Možná, že si někdo vzpomene na Gutalax, jiný možná na Italy Rabid Dogs. Tak někde tam se Bum neztrácejí.

Incarnate mají na nahrávce jednoznačně největší počet skladeb – slovy pět, což je dáno logicky jejich délkou. Ale abych pravdu řekl, tak jejich deathová skrumáž pozvolna se převažující v ostrý grindcore mi pod kůži neleze. Hádám, že síla a gró takové kapely spočívá v živém hraní. Takhle doma to na mě nezabírá.

Necotopsy to mají se mnou úplně stejně. Taky mi ta jejich čarovná sonda goregrindu prokluzuje mezi prsty. Jak jsem o pár odstavečků výše psal o jakési výjimce, tak ta nastává právě nyní, neboť zatímco ostatní kapely skutečně lze lokalizovat do zlověstných růžků naší země, tak Necotopsy mají rozsah mezinárodní. Dvojice tvořící kapelu totiž pochází ze dvou zemí – Norska a Kyrgyzstánu. O českém severu zde jaksi nemůže být řeč. Nicméně jako ozvláštňující prvek na CD toto funguje přinejmenším svěže. 

Evil Regiment od samého začátku vytrhnou pozornost odklonem stylu od předchozí kapely. Najednou je zasazeno do uší více sazí a čeština rovněž prorazí. Ona totiž kombinace crustu a blacku udělá své. Trojice jejich songů mě baví a trefuje se správně na hlavičku. Opět musím odtušit, že živá prezentace bude jistě energičtější, nicméně i takto ze záznamu dokáže příjemně navnadit. Jistotou je právě špína pramenící z využívaných hudebních odvětví.

Lepratory dostali nejmenšího prostoru (dva kusy), ovšem i tak dokázali patřičně zaujmout. Zřetelné texty a deathgrindový odér by se sice neztratil ani v repertoárech kapel hrajících cca o dvě dekády dříve, nicméně stále dokáže nabídnout své. Je tam duch staré školy a zároveň novější cit. Kapela jasně staví na úderných textech a jasných refrénech, které vám budou dlouho vrtat v hlavě. Hodněkrát jsem si vzpomněl na tvorbu Fata Morgana, jelikož Lepratory mají podobné, neřku-li stejné styčné body.