Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Cesty bývají někdy rovné, vyhlazené jako tváře Heleny Vondráčkové, bez popadaných větví na rozhraní jízdních pruhů, utrhaných krajnic, vyšisovaného vodorovného dopravního značení nebo skupinky pestrobarevných žabiček migrujících vstříc světlým zítřkům… a někdy taky ne. Star Treatment leží právě na konci oné druhé varianty, alespoň z pohledu mého výchozího bodu. Téměř půl roku prašných serpentin plných výmolů, trhlin, půl roku píchlých duší, utržených nárazníků, proražených olejových van, chrčících výfuků a mrtvých obojživelníků naplácaných do podběhů…

Star Treatment totiž klame tělem. Na první pohled excentrická femme fatale pod jejíž nohy sebou mlátí zástupy poblouzněných očarovanců, aby vzápětí odvraceli svůj zrak pod dojmem menšího podvůdku… Že by nedokázala unést břímě role, kterou si sama zvolila? Po úvodním blýsknutí zlatou hřívou Come Brave dost možná. Jakoby prvotní obrys najednou rozpil své kontury do čehosi nehmotného, lehce tajemného a… celkem nudného. Bzučivou mantrou Swaying Reed by zřejmě zkušený rybář bez větších obtíží dokázal oblouznit naivní šestnáctiletou Marušku vystrnaděnou vlastním šáhlým otcem z domova, ale to je asi tak vše. Síto v podobě druhé skladby pracuje neúprosně a vydrží jen ti nejsilnější… Pokud však, jako ve správné pohádce, vytrvají, neotočí zrak zpět, nesjedou z vyznačených tras ve snaze ukrátit si trápení a hodlají naslouchat hlasu neurčité bytosti z výšin, dostanou na konci putování femme fatale a čokoládu k tomu.

Druhý pohled totiž otevírá poněkud jinou story. Rozladění z nekonečného plácání prázdné slámy pomalu opadá a nastupuje zahuštěná atmosféra nenápadného nátlaku, tentokrát už bez šminek, rozmáchlých gest a řehtání splašených koní. Dva roky zpět David Eugene Edwards prováděl zbloudilé trajdající vstříc světlu. Teď je tomu naopak. Především v druhé polovině se nevyplácí spěchat. Trefíte díru a máte po žížalkách. Ztratíte pozornost během náhodné konverzace se spolucestujícím a skončíte v bažině. Pustíte volant a jste bez volantu… Buď vás hra na zavřenou pusu, přimhouřené oči a jízdu bez světel v určitém okamžiku pohltí natolik, že zůstanete přikovaní bez ohledu na předsudky, podraz za druhým horizontem, absenci odpočívadel, nebo jednoduše vystoupíte, mávnete na první tříkolku a necháte se s čistou hlavou odvézt ze skličujícího bubákova, kde nikomu nezáleží na vašem pohodlí nebo dokonce spokojenosti, zpět do sluncem zalitého, rozjásaného rekreačního střediska a necháte se poblouznit nějakou jinou… krásnou, méně záludnou… pohádkou.

Star Treatment nemůže soutěžit o uživatelsky nejpřátelštější nahrávku uplynulého roku, přesto v sobě ukrývá cosi přitažlivého, stěží uchopitelného, svým způsobem krásného… záleží na momentálním rozpoložení a vkusu každého soudruha. Dokáže totiž stejně tak dobře potěšit, jako otrávit. Pitomost? Vítejte ve světě Wovenhand…