Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wstręt - Subhuman Eschatology (EP)

WstrętSubhuman Eschatology (EP)

Garmfrost7.10.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Death metal v rukou Wstręt je hrubozrnný a potemnělý.

Možná bych měl začít upřesněním, že píšu recenzi na debutové EP Wstręt z Varšavy. V Polsku existuje totiž ještě jedna kapela stejného jména. Neznal jsem ani jednu z nich. Takže Wstręt z Varšavy produkují začernalý death metal, který se věnuje misantropii, osvícení a temnotě. Kapela funguje ve dvojici, což je už delší dobu v podstatě normou a proč ne. Odivm je zpívajícím bubeníkem a Voiceless Tongue hraje na kytary s baskytarou.

 

wstret

 

Debutovat rovnou s podporou vydavatele zvučného jména jako je Godz ov War Productions, značí zaručený potenciál, který v nich takový label vycítil. Subhuman Eschatology obsahuje pouze dvě skladby, které dohromady mají necelých osm minut. Což znamená nástin, nebo chcete-li ochutnávku toho, co od Wstręt lze do budoucna očekávat. Obě skladby ošetřené zdařilou produkcí nezní vůbec špatně. Nejedná se o žádné bezhlavé sypanice, nicméně rychlých pasáží je většina. Death metal v rukou Wstręt je hrubozrnný a potemnělý. Zahuhlaný growl nepatří mezi nejzajímavější a nejzdařilejší hlasy. Chtělo by to na sobě zapracovat, takto skladbám vlastně škodí. Oba pánové na své nástroje umí hrát a skladby tu a tam podpoří zajímavým sólem nebo vyhrávkou. Základ obou skladeb je samozřejmě založený na temném hrubiánství, které často klouže do valivějších poloh.

 

S hodnocením budu opatrný. Na tak krátké ploše se nic moc nestihne projevit. Obě skladby nejsou špatné, bojím se však, že další podobné na delší nahrávce by už mohly začít nudit. Postrádám patřičný oheň. Zlo v podání Wstręt nepůsobí příliš nebezpečně…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky