Recenze: XIII. Století

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

XIII. StoletíDogma

Bhut22.8.2010

Zdroj: mp3 (320 Kbps)

Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W

VERDIKT: Velice povedená deska s chytlavými písněmi. Další záznam do diskografie vepsaný zlatou barvou. Posluchače jistě potěší skladby jako Prokletí domu slunečnic, či Dogma.

Další řadovou desku si kapela XIII. Století nechala pro rok 2009, tedy s čtyřletou odmlkou. Nová deska nese jméno Dogma. Kapela se lehce navrátila ke svým kořenům. Hudba už není tolik experimentální a elektronická, jako tomu bylo na albu Vendetta. Je kladen více důraz na rockový projev. Samozřejmě stále se hudba této skupiny vyvíjí a tak není divu, že se v jednotlivých skladbách posluchači dopřává modernějšího pojetí gothického rocku. Avšak kapela si stále drží svou osobitou tvář, dle které je mnozí bezpečně poznají. Bylo by celkem trapné setrvávat na jednom bodě a omílat neustále ty samé prvky dokola. Skupina XIII. Století se neustále rozvíjí a spolu s ní i jejich smyslná a okouzlující hudba. Proto má deska takový uhlazený čistý zvuk, jelikož se jí také dopřálo velké péče. Vzniklo tak kvalitní dílo, které skvěle zapadne mezi své ostatní bratříčky v celkové diskografii této sestavy.

Album otevírá intro pojmenované Labyrinth. Slyšet jsou v něm různé povzdechy a pazvuky. Netrvá dlouho a máme zde první píseň Kabarette Voltaire. Milá svižná veselejší skladba, které dominuje hra baskytary. Trojka jménem Katakomby má trochu nervózní atmosféru, oproti tomu vydařený anglicky zpívaný refrén. Další píseň Hypnotizer má temně pomalé tempo s mrazivou atmosférou, avšak příjemnými melodiemi. Trochu experimentálním začátkem začíná pak skladba Černé slzy. Zbytek písně tvoří živější rockové jádro. Cyber gothický charakter má pomalá působivá skladba La Femme Fatale. S prapodivného snění pak probouzí Měsíc lovce. Další milá příjemná středně rychlá skladba. Výborným songem celé desky je Prokletí domu slunečnic. Skladba asi nejvíce podobna starším deskám a písním. Lehce pomalé tempo se záhadným závojem. Velice příjemná věc na poslech. Devátá předposlední písnička nese jméno jako album celé, čili Dogma. Jako hudební doprovod slouží pouze klávesy. Tato píseň by se dala přirovnat ke starším kouskům jako Stigmata Vampire, či Květy zla. Závěrečnou poslední píseň vytváří takové outro pojmenované Martyrium, tvoří ho improvizovaná hra na klávesy zakončená povzdechy.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 1.11.12 12:15

Příjemná návštěva se mi vloudila do sluchátek se slovenskými Lunatic Gods a jejich Vlnobytím. Příjemná do té doby, dokud se folklór krásně snoubí se smrtonosným kovem. Drsnost žití a bída lidí nejde zaznamenat vhodnějšími prostředky. Stejně tak radostí nabité okamžiky a dny, kdy byste políbili každý kamínek u cesty. Dokud jsou skladby strukturovanější, jásám. Při klasických deathových sypanicích objevuji, jako recenzent, vybělenou kost. Neskrývám, při folklórním křepčení propadám optimistickému nadšení. Další pákou je možné ztotožnění se s hřejivě známým jazykem a přenesením lopoty a utrpení i na naše zkoušené předky. Srdce se chvěje vzrušením z nakukování skrze dimenze na možné vysněné scénáře minulosti. Ad sound. Nedávno, při naší Echoes nákupní slevové horečce na SoM, jsem si uvědomil jednu věc. Za současné zvukové tří až šesti decibelové placatice nehodlám ukrajovat rodině od huby. Hranice, kdy jsem ochoten za takový zvukový zmetek vytáhnout šrajtofli, je 2 až 3 eura za kus. Cena za materiál a výrobu. Dávám tedy jasný vzkaz kapelám, že takto ne! Uvědomte si, že v reálném životě jsou na člověka tlaky, musí odvádět stále více práce, větší kvalitu, za méně peněz a času. Hudební "průmysl" páchá sebevraždu. Kapely, co jdou cestou vlastního financování, by neměly dělat stejnou chybu. Je čas začít vydávat kvalitní záznamy, které nezdecimují posluchače abnormální intenzitou.