Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Gotika

XIII. StoletíGotika

Bhut21.4.2010
Zdroj: CD (# 660310-2)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Na albu se objevuje množství parádních skladeb a pasáží. Bohužel po jejich boku dominují věci experimentální až kýčovité. Jistě by bylo vhodné upustit od přemrštěné elektroniky a do hudby zakomponovat více akustických nástrojů, zejména co se bicích týče. Dílo to ovšem není marné spíše takové raritní a náladové. Každý si jistě oblíbí jednotlivé střípky z jeho mozaiky ať už ty světlejší, či tmavší.

V roce 1994 (tedy po dvou letech od vydání debutu) se kapela XIII. Století rozhodla učinit další krok. Druhou desku pojmenovala jednoduše Gotika. Tentokráte má posluchač co dočinění s albem spíše více experimentálním. Oproti prvotní desce Amulet, kde se jednalo spíše o rockové album, má Gotika značné využití kláves. V jistých momentech desky, už se ale nepatrně rýsují kontury budoucího zvuku kapely. Jsou bohužel i chvíle, kdy posluchač danou píseň raději přepne. Naštěstí vše zachraňují světlá místa, kdy se k poslechu nabízí kvalitní hudba. Experimenty a pokusné výjevy se zde objevují v hojné míře. Od nejzáludnějších tónů vyluzujících se z útrob kláves až po ústřižky z filmu. Mnohý detailista jistě pozná, že v útrobách prvotní a závěrečné písně se skrývají zvuky vystřižené z filmu Hellraiser. Jistě také stojí za zmínku fakt, že na desce vystupoval také jeden host. Je jím Karolína Husáková, která je známa spíše jako operní pěvkyně a tak tedy zapůjčila svůj hlas i na toto album. Z celkového pohledu mohu říci, že se jedná o takovou umělou, elektronickou, syntetickou hudbu. Vše je ovšem složeno tak, aby nakonec vznikl tajemný gotický produkt. Přesto se mi obsah zdá takový neslaný nemastný. Albu chybí feeling a spád. V situaci, v níž se dostaví vysněný bod, kdy má deska říz, vyvstane skladba, která pocit utopí a zadupe. Abych jen nehanil. Kladem se stává i obal desky. Obrázek pochází z dílny českého fantasy malíře Martina Zhoufa. Ovšem tímto dílem veškerý booklet končí. Na líci obalu je pouze výčet informací pojednávající o obsahu a tvorbě alba. Nebýt některých zdařilejších skladeb skončilo by toto album v hodnocení kdesi v podprůměru. 

 

Úvod do desky vytváří téměř jedenácti minutová píseň Gotika. Její začátek vytváří zvuky tajemné a temné hrůzu nahánějící, však také několik z nich bylo použito z výše zmiňovaného hororu Hellraiser. Zhruba v jedné minutě a čtyřicáté vteřině se do hudby přidají bicí. Spolu s klávesami navodí pomalou a chmurnou atmosféru. Téměř doom goticky znějící. Po předlouhém poslechu titulní písně se přenese posluchač do vod živějších a zběsilejších. Macbeth dostává označení jednoho z nejlepších songů desky. Svižná, úderná skladba s rockovými postupy a povedeným refrénem. Po této jízdě vše utichá a k slyšení se nabízí pouze kostelní varhany. Svatí na nebi zastupují baladu, ve které jsou nešikovně použity elektronické bicí. Jsem názoru, že akustická verze by byla záživnější a více stravitelnější. Se čtvrtou skladbou je posluchač opět mrštěn do říznějších zvuků kytar a rychlejšího, tvrdšího tempa. V páté Ten starý dům se rozpadá se opět ocitáme v osidlech balad a pomalých songů. Tentokrát se bicí objeví až k samotnému konci skladby, kterou po celou dobu provází jen zpěv a klavír. První experimentální kousek dostal jméno Blood Is Life (Sabbating). Jedná se o instrumentální a řekl bych až ambientní hudbu. Host, který se na albu podílel, jistě potěší každé ucho v osmé skladbě Mistr a Markétka. Duet vytvářející Petr Štěpán a Karolína Husáková se vskutku vyvedl. Píseň má výborné melodie a skvělý refrén. Další zdařilejší věcí zůstává následující Markýza z obrazů. Díky použití saxofonu, leč elektronickému, má skladba jiný rozměr a příjemnější vizáž. Rozporuplné pocity se dostavují při znění deváté skladbyJustina. Tuto píseň jsme již mohli slyšet na předchozím debutovém albu Amulet, kde se jedná o svižnou rockovou záležitost. Zde kapela opět zaexperimentovala a stvořila její symfonickou verzi, která je více utahanější a pomalejší. Osobně mi přijde tato píseň zbytečná a vcelku nudná, ale jistě se najdou tací, kterým se bude tato skladba ukazovat v jiném, lepším světle. Následující Tango Salieri má opět instrumentální křivky. Další pokusná a hravá až vtipně vypadající skladba. Nese se v duchu nějakého tanečního mixu. Těžko stravitelná záležitost. Další hvězdu a tak tedy i jednu z nejlepších skladeb desky vidím v jedenácté Mistr Leonard. V této písni vidím typický um XIII. Století. Má všechny jejich trumfy. Výborný refrén, kvalitní melodie, dobré rockové rozvržení. Obdobným stvořením je i Hněv andělů. Ovšem v tomto případě song vyznívá více apokalypticky a temně. Chlubí se daleko hutnějšími a drsnějšími pasážemi. Další zklamání přichází s dalším Tango Salieri tentokrát s přídomkem Hellmix. Skladba se tedy stává z jakéhosi remixu skladby minulé stejného jména. Na úplný závěr skupina vytvořila Opus pro Macbeth. Zpočátku zmatená se spoustou vstupů v podobě zvuků a pazvuků jak z filmu, tak z kláves. Při nástupu zpěvu se píseň dostává do tempa rychlejšího a chaotičtějšího a vyznívá jako rituální invokace. Zanedlouho však vše utichá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky