Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Nosferatu

XIII. StoletíNosferatu

Bhut14.6.2010
Zdroj: CD (# HMP 009 2 p)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Výborné melodie, zdařilé refrény, povedená atmosféra. Gotická nálada z alba přímo září. Jedna z nejlepších nahrávek této skupiny. Toto album se velmi rychle stane posluchačovým oblíbeným. Vřele doporučuji všem, jež mají rádi gotickou atmosféru a temné texty.

Jak je všeobecně známo třetí řadová deska skupiny bývá zlomová. Ovšem, že tomu tak není pravidlem, ale ve většině případů se setkáváme z jistou změnou, vrcholem, či naopak úplným propadem. V případě desky Nosferatu od jihlavského tělesa XIII. Století vydané v roce 1995 se jedná o ten pozitivnější zlom. Kapela předložila velmi zdařilé dílo. Velkým plusem jsou pečlivé refrény, které svými melodiemi doslova pohltí každého posluchače a donutí ho, aby si onen refrén ještě chvíli broukal. Jedná se o chytlavé pasáže, které celou píseň okrášlí a dají jí příjemnou vizáž. Různorodost a pestrost nálad střídajících se během poslechu také není zanedbatelná. Utváří tak atmosféru vhodnou danému tématu, o kterém skladba pojednává. Texty jsou taktéž ukázkovým kouskem. Petr Štěpán se v nich zaobírá zejména vampýrskou tématikou. Dojde i k známým osobnostem, kterými jsou například hraběnka Elizabeth Bathory (Nevěsta temnot), Nicolo Paganini (Upír s houslemi), Bela Lugosi (Nosferatu is dead) nebo třeba Tomas de Torquemada (Torquemado). Zpracovává i literární díla Legenda o Krysaři (stará německá pověst), či Květy zla (Charles Baudelaire). Zkrátka se jedná o pestré dílo, které dosáhlo vrcholu. Zvukem se deska taktéž pyšní na kvalitní úrovni. Jistě stojí za zmínku zvuky deště a bouře, které se stalo motivem pro intro a hlavním pojítkem mezi jednotlivými skladbami. 

 

Otvírákem alba je tedy Intro tvořené zvuky bouře, vytí vlků a projíždějícího kočáru. Po něm nastupuje skladba se jménem Nosferatu is Dead. Střední tempo a příjemná atmosféra a chytlavý refrén. V následující skladbě k nám přichází Nevěsta temnot. Rozeznívá jí líbivá melodie, která se jistě zaryje do uší všech posluchačů. Stejně tak bude v sluchovodech dobře znít i její refrén. Temnější a lehce tvrdší píseň má v pořadí čtvrté číslo, nese jméno Antikrist. Doomovější nálada pak přichází s písní Evangelium. Netřeba zdůrazňovat její zdařilý refrén. Rychlejší a údernější zůstává pak Svatá válka. Epičtější a chmurnější song jest Legenda o Krysaři. Inkviziční šlapavá skladba nese název Torquemado. Hitová a melodická píseň vypráví o Upíru s houslemi. Velice chytlavá skladba s dobrými melodiemi má jméno Černý měsíc. Doom gothická desetiminutová skladba nese jméno Květy zla. Vytváří velice výbornou a povedenou tečku za úžasným dílem. Tato skladba v sobě ukrývá upravený text jedné z básní Charlese Baudelairea ze sbírky Květy zla. V originále se poema jmenuje Litanie k Satanovi. Nyní se ovšem posluchači nabízí její zcela nové a jiné pojetí, které umě upravil Petr Štěpán. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Andreas / 31.12.21 17:07odpovědět

Jednoznačne najlepší album, aj keď kostrbatým obalom front coveru (hlavne ten font), po ňom ďalší kult Werewolf a potom... stratili čaro, od Metropolis kapelu nesledujem.

Darkangel / 25.3.16 12:55odpovědět

Co říkáte na novinku ?

Echoes / 25.3.16 13:39odpovědět

Novinku posloucháme a recenze bude brzo. Stay tuned!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky