Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Vampire Songs tajemství gothických archivů

XIII. StoletíVampire Songs tajemství gothických archivů

Bhut12.8.2010
Zdroj: CD (# 7243 8 60509 2 2)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Raritní songy obsažené v tomto počinu jsou výborné a mají zdařilé provedení. Nejedná se o žádnou obyčejnou reedici starých písní, nýbrž o příjemný doplněk celkové diskografie. Velké plus zasluhuje použití saxofonu v určitých skladbách. Jedná se o více melancholicky laděné album z mrazivou a tajemnou atmosférou.

V roce 2005 se kapela XIII. Století rozhodla vydat další album. Tentokrát se deska jmenuje Vampire Song's její přídomek pak tvoří název Tajemství gothických archivů. Již z onoho názvu nenápadně vyplývá, že se jedná o staré písně. Počin obsahuje raritní nahrávky, které dosud nebyli oficiálně vydány. Od v pořadí čtvrté skladby Valpurgina noc až do skladby dvanácté Obřad za mrtvé se jedná o písně z dema, které se jmenovalo Vampir Songs For Agnes vydané roku 1991. Zbytek pak jsou raritní nahrávky. Na nové desce se těmto kouskům dopřálo lepšího zvuku vyčištěného od zbytečného a nežádoucího šumu. Hlavní koncept alba tedy tvoří již výše zmiňované demo. Hudbu tvořili pouze nástroje jako: kytara, baskytara, bicí a saxofon. Právě onen saxofon má prazvláštní kouzlo, které při poslechu utváří zajímavou atmosféru. Hudba má zcela jinou vizáž oproti klasickému XIII. Století jak jej mnozí známe. Jednotlivé písně se nesou v ryze rockových vodách s lehkým dovětkem punkové vlny let osmdesátých. Tempo skladeb zůstává střední a ve většině spíše pomalejší. Hudba je vhodná k večernímu poslechu a přemítání o mystických a okultistických záležitostech. Nesmí chybět ani dobré pití, nejvhodnější pro tuto chvíli by byl zřejmě absinth. Ale vraťme se zpět ze snění, každý si přece vychutnává poslech hudby po svém. Těžko nyní hodnotit hudební posun skupiny, jelikož se nejedná o žádné nové skladby, nýbrž o prastaré písně z počátků formace. Ale i ty si zaslahují nemalé pozornosti. V archivu kapely se nachází, dle mého názoru, více povedených skladeb, které by zasluhovaly reedice. Ovšem staly se raritou a sběrateli vyhledávaným předmětem. Proto sestava učinila rozumný krok, vydat alespoň část ze svého „ukrytého“ repertoáru. Nastínila tím tak novopečeným posluchačům, jak znělo rané období této neobyčejné skupiny. Hudba je to vskutku pěkná a milá, ovšem do moderního komplexu současné hudby XIII. Století příliš nezapadá. Jedná se tedy o takové zpestření oficiální diskografie.

 

Deska začíná intrem nazvaném Stigmata Vampire (Intro), slyšet je vytí větru a malá symfonie v pozadí. Poté přichází Mr. Psycho - skladba známá již z alba Werewolf. Následuje procházka do Pokoje č. 26. Pamětníci možná tuší, že tato skladba patří Petru Novákovi. Ano, je to tak. Skupina se rozhodla udělat další coververzi ve svém repertoáru a do hledáčku si vzala právě tuto skladbu. Dotáhla ji do verze příjemně veselé a rockové. Dále nastává Valpurgina noc. Tajemná a temná. Saxofon je vskutku dokonale využit a skvěle nahrazuje klávesy. Ve stylu horového punk-rockového koření se nese tato chmurná píseň. Zároveň se jedná o první píseň z dema Vampir Songs For Agnes. Další písní jsou pomalé, melancholické a chytlavé Smutné časy. Po nich přichází Starý hrabě s pomalým začátkem, ale o to svižnějším zbytkem písně. Ve středním tempu se pak nese romantická píseň Agnes. Svižnější a o kousek veselejší skladbou se stává Bílá paní. V pořadí devátá Vampir Song proplouvá pomalým tempem a nahání mrazivé pocity. Krásnou skladbou zůstává i následující rychlejší Čas čarodějnic s velice chytlavým refrénem. O další porci melancholie se postárá Romance noci, která se tedy proplétá skrze tóny pomalé. Chmurná a velmi působivá skladba je pak Obřad za mrtvé. Verze této skladby je ryza akustická, jako hudební doprovod slouží pouze piano. Z pocitu chmuru a beznaděje posluchače zaručeně probudí Dogy na Baskervillu. Svižná a úderná rocková pecka. Drsnější vizáž a tvrdou kompozici pak má anglicky zpívaná Mystic Funeral. O návrat do světa temných melodií se postará závěrečná Stigmata Vampire (Blood And Erotic), skladba která je známá z již dříve vydaného alba Werewolf. Jedná se jen a jen o symfonickou hudbu s tajemným charakterem. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky