Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Vendetta

XIII. StoletíVendetta

Bhut27.7.2010
Zdroj: CD (# 7243 5 708572 4)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Deska skrývající se v průměrném gotickém rocku. Nebýt výborných skladeb jako Poslední Letadlo Do Buenos Aires, či Into The Garden Of Delight jednalo by se o celkem nudnou fádní nahrávku. Hudba je mnohdy pestrá, ale jindy se zase snadno oposlouchá. Texty dodávají jistou jiskru a sílu. Proto počin zůstává kdesi v lehkém nadprůměru.

Po tříleté odmlce kapely XIII. Století se opět rozvířil prach. Další řadová deska tentokrát dostala do vínku jméno Vendetta. Tváří se jako logický nástupce alba Metropolis. Opět se může pyšnit svým kvalitním zvukem. Texty, jejichž autorem je Petr Štěpán stojí opravdu za přemýšlení a mají velkou váhu. V hudbě jsou hojně využívány klávesy a různé doplňkové zvukové efekty, samply apod. Ve směs se jedná o porci novodobého gothického rocku. Novodobého proto, že jsou více využívány modernější zvuky a i téma některých písní již není jen temný středověk a magie. V podstatě jsou si skladby poměrně dosti podobné. Proto se snadno oposlouchají a stanou fádními. Ovšem jsou zde i takové kousky, které vynáší desku výše. Velkým plus, také zůstává kvalita výše zmíněných textů. Je to tedy jistá změny od alb předchozích. I bookletu a obalu samotnému se dopřálo jisté evoluce. Nezdobí jej, žádné tajemné znaky a bizarní obrazy, nýbrž modernější foto kapely v duchu současných gotických vln. 

 

Vendetta přichází jak blesky z nebe a začíná stejnojmennou skladbou. Temná píseň s honosným melodickým refrénem. Následuje Rezident Evil a s ní rychlejší divoká jízda. Zvolnění přichází s ambientně laděnou Horizont události. Jako doprovod znějí pouze klávesy a umělé bicí. Ze snění posluchače probudíBerlin & Vienna, první anglicky zpívaná skladba na tomto počinu. Další uvolnění přináší Zodiak. Hudebně postavená podobně co Horizont události. Druhá anglicky zpívaná věc se jmenuje Into The Garden Of Delight. Povedená melodická písnička, která se snadno zapamatuje. Lehce potemnělá skladba Andy Warhol navozuje zvláštně mrazivou atmosféru. A aby toho běhání mrazu po zádech nebylo málo přilétáPoslední letadlo do Buenos Aires. Dokonalá skladba s více než působivým textem. Nechci prozrazovat obsah textu, jelikož by posluchač přišel o moment vzrušení při poslechu tohoto opusu. Jen letmo nastíním, že začátek této skladby je autentický zpěv doktora Mengeleho známého jako Anděla smrti. Po odletu do Jižní Ameriky nastává Obřad za mrtvé. Stará skladba této kapely, které se nyní dopřálo nové vizáže. Po melancholickém obřadu nastupuje opět trochu života a zběsilosti v podobě skladby Shelley. Skladba je inspirována životem spisovatele jménem Percy Bysshe Shelley. Takovým zpestřením alba jsou dva závěrečné songy. Prvním z nich je remix coververze Bela Lugosi’s Dead, kterou známe již z předchozí řadovky Metropolis. Tentokrát z ní skladba daleko více úderněji a živěji, na obalu desky kapela uvedla přídomek Industrial Dance Version. A druhou písní a zároveň úplně poslední na desce je opět coververze. Jak je mnohým známo kapela XIII. Století svými kořeny tkví v punku. Není tedy divu, že byl zvolen cover na punkovou skupinu Sex Pistols a jejich skladbu  Stone Stepping


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky