Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Xoresth - Vortex of Desolation

XoresthVortex of Desolation

Garmfrost26.10.2018
Zdroj: CD / promo od distributora
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Během černočerných kompozic zemřelo vše příjemné a skutečné z mých snů. Přeji se vzbudit ze zlého oparu, který, jak to tak vypadá, snem nebyl.

Přiznám se, že jsem po promu tureckého projektu Xoresth sáhl hlavně ze zvědavosti. Tureckých kapel moc neznám, ani se po nich nijak nepídím. Evidentně je to pro moji škodu, protože hned od prvního cinknutí Vortex of Desolation jsem zůstal totálně uzemněný nezemskou atmosférou a suverénním projevem obou protagonistů. Protože jsem o Xoresth nevěděl vůbec nic, začal jsem se pídit a zjistil, že ani moc zjistit nepůjde. Důležité ovšem jsou hudební kroky jak vokalisty Karahana Karaoglu, tak hlavního mozku, multiinstrumentalisty DY. Dá se říct, že na základě jejich dalších aktivit mimo Xoresth je napovězeno, koho máme před sebou a jak je možné, že Vortex of Desolation zní tak ničivě a chorobně.

 

 xoresth

 

Nebudu se tady zamotávat výčtem jednotlivých kapel a projektů, ve kterých se oba pánové objevili či objevují. Zatímco Karahan Karaoglu dává přednost hlučnější formě, je tajemný DY založený spíše depresivně, ambientně a esotericky. A přesně takto mi Vortex of Desolation připadne. Sotva půlhodinová deska, kde naleznete pouze tři skladby, je doslova napěchována rozervanou náladou, lákající do nejhlubších pekel. Záhrobní vokály a šepoty jakkoliv jsou svojí podstatou nelidské, můžou být vodítkem k duševnímu kolapsu destruktivních vizí DY.

 

Už při pohledu do temného bookletu, kde se toho zas tak moc nepíše, ale svojí divnou aurou nahlížejícího posluchače odvrhuje, mi připadlo, že možná tvůrce Vortex of Desolation ani nechtěl, aby jeho dílo někdo slyšel. Uzavřenou zlou bolestí je album doslova nasáklé a je potřeba se naladit na podobnou vlnu. Tedy v depresích o půlnoci po tmě si sednout a nechat album na sebe působit. Tehdy vyniknou mocné plochy naplno. Ve vlaku či při práci zní Vortex of Desolation lehce řečeno nepatřičně. Rušivě. To vás najednou začne všechno rozčilovat. Jste neklidní. Pochopíte, až to vypnete.

 

Ono o té půlnoci se vám nepovede líp. Taky na vás skočí noční běsi, drásají vše, co za normálních okolností chápete a jste s nimi srozuměni. Nyní ale nic nechápete. Vše je špatně a garantuju vám, že po skončení této kratičké desky jen tak neusnete. Po ukončení třetí skladby, nebo lépe řečeno mantry Nefes máte dojem, že něco zůstalo nedořečené. Něco vám uniklo. Ani po desátém poslechu nevím, co způsobuje takový pocit. Zřejmě nahrávka svoji zvláštní podstatou vytváří šílené halucinace, které odpovědi nepřináší. Tempo je velice pomalé, odklepává rytmus… buch… buch… buch buch… kytary štípou kdesi v povzdálí, na klávesy pidliká jakýsi děs a zlý poděs chroptí nehezká slova. Uf!

 

 

Myslím, že jsem doposud slyšel opravdu hodně funeral doomových desek, ale až nyní jsem obklopen skutečně pohřebním naturelem. Během černočerných kompozic zemřelo vše příjemné a skutečné z mých snů. Přeji se vzbudit ze zlého oparu, který, jak to tak vypadá, snem nebyl. Hodnotit formu v takto obsahově silném díle je zavádějící a podle mě zbytečné. Je jasné, že komu podobná zla nevoní nebo mu vadí příliš pomalé tempo, bude pro něho představovat Xoresth hloupost. Těm pár šílencům, holdujícím bolestným a černým marastům, může naopak připadnout Vortex of Desolation s celou svojí přízračností jako vynikající. Proto bez hodnocení. Nula nebo deset. V žádném případě ne průměr!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jarl / 26.10.18 23:56odpovědět

Souhlas. Pekelně tmavá pecka ne pro každého.

Morosse / 26.10.18 19:14odpovědět

dobré

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky