Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už ani nevím, kdy to bylo po prvé (hehe), co jsem s úžasem sledoval divoké vystoupení cirkusového souboru Ybca. Myslím, že se jednalo o koncert v brněnském Favále ke konci devadesátek. Sestava kolem principála Paramby byla a doposud je velice pestrá, ukrývající nejedno eso domácí scény s BigBossem v čele. Od těch dob Ybcu uctívám a užívám si každý jejich koncert. Před časem jsem si pořídil i jejich živák na DVD. Až doposud obsahoval jejich repertoár pouze předělávky písniček z pohádek a starých hitůvek. Všeobecně šlo o bohapustou srandu. Letos pánové z Ybca obšťastnili své věrné debutovou nahrávkou zvanou Loupežníci. Předělávek je zde poskrovnu, většina skladeb je vlastní výroby.

Předpokládám, že představovat Parambův ansábl není potřeba, protože kapela hraje prakticky pořád a všude a jejich koncerty praskají ve švech. Od desky je třeba čekat nejen pořádný rock'n'roll a legrando, ale také dobrý zvuk. Otázkou číslo jedna bylo, jaké budou autorské skladby? Kudy se Ybca vrhne a zda se tyto písničky vyrovnají těm z pohádek a nezapomenutelným hitům, které jsme kdysi dávno sledovali v telce a divili se, cože to je za kraviny, nebylo vůbec jasné.

Líbí se mi, že překopávky ani vlastní vály nejsou pohromadě, ale pěkně na přeskáčku. Album uhání zcela přirozeně od halekání talošského bandity přes jednu divočinu za druhou až baladickému závěru. Říkáte si – uf! ? Já taky a pořád dokola. Deska je tak šílená a bláznivá, až je geniální. Když jsem si ji pustil v práci, jedna starší kolegyně na mě nevěřícně hleděla a decentně se mě zeptala, jestli se mi změnil vkus. Po chvíli váhání, zda ji mám do prdele poslat hned nebo za chvíli, jsem odvětil, že můj vkus je odjakživa velice široký na rozdíl od jejího. A byl klid.

Loupežníci nestačí zanudit. Něco málo přes půl hodiny bohatě stačí. Absolutním vrcholem je se zbytkem nesouvisející, závěrečná pecka San Francisco. The Mamas & the Papas by se asi rockové verzi s BigBossovým zpěvem hodně divili, ale věřím, že by si ji užili a zhulení pařili v kotli. Ybca je zde vážná, prosta předchozího znevažování a vtipkování. Když pominu tuto skladbu, jsou Loupežníci rozverní v naprostém randáloidním rauši. Po intru To byl zase den (talošský lupič valí z hokny domů), ve kterém se mísí otevírání lahváče, drbání z rádiem a řvaní onoho taliána, vtrhne do děje KarCOOLka. Hudebně se skladba nejedná o žádný zázrak, zařadil bych ji někam k Harleji či Alkeholu. Být taková celá deska, nebavila by mě. Následující Rum Cajs nabízí první hit a klip režiséra Paramby. Už není tak uřvaná jako KarCOOLka, více prostoru mají melodie a volnější tempo. Po sérii autorských pecek pak přichází první předělávka. Pohádku Ať přiletí čáp, královno jsem měl strašně moc rád i pro písničky, kterou byla tato kultovka plna. Už jsem ji však neviděl leta letoucí a zapomněl. Trvalo mi chvíli, než jsem skladbu Kluci z naší Lhoty zařadil. Ybca rockovému drajvu ve stylu Alkehol zůstala věrná i v pohádkovém světě, beze změny zůstal text a základní pěvecká linka.

V každé skladbě je sice jeden hlavní pěvec, ale ostatní mu pokaždé zdatně sekundují, pějí sbory a různě halekají. Nedá se říct, kdo zpívá nejčastěji. Zda Dejan či Thomas Bruno nebo ďábel Míra Horejsek? BigBossův hlas nezazní tolikrát co ostatních, ale v momentě je pánem situace a krade si vše pro sebe. Ne, takto se Loupežníci nedají pitvat. Deska je o bandě loupežníků, kde hlavní slovo má Paramba a pak teprve ostatní. Každého ze zpívajících loupežníků se dá v klidu rozeznat. Nejraději poslouchám Mírovy party. Dokáže do svého hlasu vetkat neskutečnou energii. Když řve v Pračce, dodává ji takovou intenzitu, až se chce pogovat. Naopak v Monice se nepřestanu smát od začátku do konce. Příběh o čtyřech kurvách, co hrají žolíka a kurvě Monice je dokonalý evergreen. Jestli se nepletu, tak Moniku kluci už na živo hráli. Nevím to přesně, protože na jejich koncertech bývám jako motyka. Titulní Loupežníky poslouchám i se svým synkem. Lotrando a Zubejda je naší oblíbenou pohádkou. Skladba je boží i v originále a v prackách loupežníků z Ybca rozhodně netratí. Opět je základ i text stejný, pouze se přidalo na nářezu a všeobecné energii. Žgrindy starý pindy má dokonalý text, ve kterém se najde nejeden rebel ve výslužbě. Přejme starýmu frájovi, aby starou pindu konečně vyhnal a přestal si vyhlížet díru v podchodu. Víla Amálka by měla být vlastní výroby, ale moje žena mě upozornila na refrén, který nám připomenul dávný hit od Kernu – Miss Aut. Pánové odpustí, jestli slyšíme, co tam není. Ale schválně si porovnejte refrény obou skladeb… Hrnečku vař s hudbou od Thomase Bruna a Bigbossovým textem nabízí alchymistický recept, po kterém vám zajde chuť pozřít cokoliv. Fuj! Asi největší oříšek jsem měl se skladbou Could You, Would You, Should You. Jak nečučím na bednu a nesleduju hitparády, tak mi uniklo, že jakýsi Shaun Baker spolu se Sebastianem Wolterem před časem předělal do taneční verze písničku z pohádky Tři oříšky pro popelku. Po jejím poslechu na youtube mi zešedlo obočí a narostly vlasy. To je hnus! Ybca sáhla po jejich verzi a předělali ji do svého stylu a najednou se dá zase poslouchat. Tandem Thomas Bruno a BigBoss je léty prověřený a stejně i zde se jejich hlasové souznění moc pěkně poslouchá.

Loupežníky si buď zamilujete a stanete se na nich závislí jako já, nebo je znechuceně zavrhnete. Jedná se sice o debut, ale debut léty prověřené bandy. Borcům to spolu hraje a zpívá výborně. Předělávky jim šli odjakživa, výzvou byly tedy autorské skladby. Principál Paramba ke slovu pustil i ostatní skladatele, proto je deska tak pestrá. Mezi autory se prostřídali vedle Paramby i Thomas Bruno, Pačess a Dejan Petkovič. To samé platí i o textech. Suma sumárum – Loupežníci jsou rozvernou sbírkou úderného rock'n'rollu, která potěší zejména milovníky dobré srandy a české tvorby. Netřeba řešit, zda se jedná o umělecké dílo či o škvár. Ybca je mimo podobné soudy. Album roku, to je jasný, ne? Snad ne The Furnaces of Palingenesia.