Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Špína, pot, tlející maso, zhulený kapustňáci a zasranej blues pro votrlý baby… tak tohle si nechám líbit. Pravidelné prvněstředeční udržování otupělého obyvatelstva ve střehu ještě nikdy tak krásně nekroutilo ušní bubínky, nelámalo malíčky a nelechtalo pod nosem. Zlatá éra stonerových vichřic a pouštních bouří sice dávno zmizela pod nánosy kórovin všeho druhu, ovšem zdravé, životadárné jádro plodí stále dál a houšť všem módním i nemódním vlnám navzdory. Sons of Kyuss na párty u Ala Cisnerose hadr. Rakeťácký odér si najde cestu všude a Sirény s ním nakládají obratně a hlavně po svém. Žádná křeč rvaná přes závit, snaha o dokonale vystavěný monument… Hoši se jednoduše baví. Kytara, basa, bicí, povolený struny.

Už chápete? Dobrý desky nevznikají na výrobní lince mamutího labelu, ani chemickou reakcí několika osvědčených prvků. Rokenrol není žádnej připitomělej produkt a Sirény jsou toho jasným důkazem. Parádní jízda od začátku do konce, která nepovolí ani na okamžik. Jednolitý těleso uplácaný z bahna, štěrku a rozdrcenejch flašek od lihu. Stoner, desert, sludge… jak chcete. Podobně frajersky zmáklý záležitosti dneska aby jeden pohledal, a teď nemluvím jen o naší krásné, chlupaté zadnici Evropy. U takových Small Stone by Sirény nadělaly větší paseku než kdejaká protřelá sebranka z jůesej. Jednoduchost, údernost a stoprocentní uvěřitelnost. 40 minut extrémně nakažlivý totální pohody, kterou není jednoduchý jen tak hodit za hlavu. Hoši nehoní prodeje, lajky na Fejsbůku nebo poklony rádobyodborný věřejnosti, proč taky? „My jsme Zkouška Sirén. Hrajem, protože nám to dělá dobře a baví nás, když to dělá dobře i někomu jinýmu.“ To mluví za vše…