Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poměrně dobře si pamatuju na to, jak nám v redakci přistála prosba o recenzi předchozí desky přibyslavských Zodiac, ale už si nevzpomínám, proč do ní tehdy nikdo nešel. Dost možná byl na vině titulní motiv alba, který sice zaujal, ale nejspíš úplně jinak, než jak by si přál jeho autor. Dost možná to ale bylo úplně jinak. Ani nová nahrávka mnoho grafické elegance nepobrala, i když oproti desce předchozí je to pokrok, to uznejme. Jinak CD edice je zabalená v papírové "gatefold" pošetce, podobně jako třeba „Wasting Light“ od Foo Fighters, jen laciněji, bez bookletu a bez většiny informací, které by našinec třeba i chtěl vědět.

Tak například studio. Zvuk „Breathe The Darkness“ je především laciný a hodně dlouhou míli za něčím jako standardem doby, což by při troše dobré vůle mohl být asi nejmenší problém. Pak je ale hodně ořezaný a třeba činely se sypou jako sklo, a to už problém je, protože nahrávka místy tahá za uši. Někomu může vadit i poměrně dost vytažený virbl, zvuk bicích obecně nebo celková nekomplikovanost a neprůraznost (dvěma kytarám navzdory). Právě tu bych u tohoto žánru očekával jaksi samo sebou, i když uznávám, že tady už se dostáváme na kluziště osobních priorit a ty máme každý trochu jinde. Každopádně pokud máte rádi mohutný a tvrdý zvuk dnešních deathmetalových kapel, současní Zodiac vám direkt mezi oči nezasadí.

Vedle toho je ale prostý fakt, že označit muziku Zodiac jako dnešní lze jen těžko - jejich převážně střednětempý, místy zajímavě melodický, ale jinak urputně se valící death s trochou thrashového riffování je doma někde v devadesátkách, a dost možná i na začátku milénia, kdy Kataklysm vydávají „Shadows & Dust“. Asi tam bych viděl inspiraci. Pro mě možná i překvapivě (přiznávám, nečekal jsem mnoho) album kompozičně funguje po celou svou půlhodinku (snad s výjimkou „Last Shadow“) a místy dokonce - skladby „Odin“ či „Breathe The Darkness“ - opouští jednoduché vzorce a zkouší zaujmout. Takže překvapení².

Když bychom ale šli do detailů, asi bychom narazili na opakování stále stejných či hodně podobných postupů napříč skladbami, asi bychom mohli poukazovat na větší než malé množství pasáží odbouchaných velmi prostě, na smysluprostý závěr desky nebo na malou nápaditost na koncích skladeb, z nichž řada končí prostým fade-outem kytary. Šlo by toho najít dost. Stejně tak by šlo v klidu odkráčet k technicky, zvukově i skladatelsky vyspělejším kapelám, kterých i česká scéna nabízí ... no pár jo. Členové Zodiac nejsou kdovíjací technici, kompozičně se drží při zemi, složitější postupy odměřují velmi opatrně, ale i navzdory tomu na mě album působí více méně sympaticky. Rozhodně nebudu tvrdit, že se stane mým denním chlebem, ale vzhledem k minimálnímu očekávání ve výsledku překvapilo. Pokud bych měl desku vystihnout jedním slovem, volím poctivost.