Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Fléda má po rekonstrukci. Tahle informace se ke mně vůbec nedostala, stejně jako jsem se já dlouho nedostal na Flédu a toto pondělí jsem se skoro nedostal ani na záchod. No nedostal, spíš netrefil, vchod je jinde, zdi pomalovány, bar opraven, sál nově odhlučněn (nebo se mi to zdálo?) a na malé scéně (to jakože ten prázdný kout před hlavním prostorem) se chystala dvojice Kaplan Bros., pod čímž si lze představit tahání hromady kabelů a pouštění jakési elektroniky. Brrr.

Krátce po deváté se na pódiu mezi nástrojovkou nachystanou pro 65daysofstatic začala pohybovat čtveřice Sleep•makes•waves z Austrálie, což je relativně mladý spolek hrající instrumentální post rock. Co se vám představí pod pojmem instrumentální post rock? Kromě absence zpěváka asi hřmotnější kytarové pasáže, do toho sem tam zvolnění, lehké vydrnkání, bubenické přechody a pak zase kravál. Tak přesně takhle Sleep•makes•waves hráli, nic víc a nic míň. Nulovou originalitu naštěstí schopně vyvažovalo poctivé nasazení a spontánní radost z vlastního výskytu na druhé půlce zeměkoule, což lze pochopit a svým způsobem i ocenit. Učarovalo mi živočišné nasazení bubeníka, minimálně rušící sampler (jo, něco z téhle říše tam taky bylo) a pak krásné nástroje obou kytaristů, ale jinak kapela nijak nevybočovala z řady jiných, žánrově spřízněných spolků. Událost, kterou si na místě užijte, ale časem vám splyne a vymizí.

Psát o 65daysofstatic je pro mě složité. Jedno vím ale jistě, složenku za elektřinu bych po nich platit nechtěl a pochopím, když následující program Flédy bude o akustických a unplugged koncertech. Kompilát dvou kytar, bicích (resp. toho, co z nich po prohnání přes všechny možné filtry zbylo), baskytary, perkusí a hromady synťáků a samplerů se může zdát jako příliš velký úkol pro čtveřici hubeňourů (a taky jim sem tam dopomohl na kytaru další z rozsáhlého týmu), ale v jejich podání měly nástroje svůj řád, svou funkci a svůj smysl. Jejich produkce byla snad až moc perfektní, přesná, puntičkářská a přiznávám, že jistá rocková drzost mi chyběla, stejně jako komunikace s publikem a trocha té otevřenosti. Prostě „jen“ hráli, balancovali mezi rockovou kapelou a elektro-rytmikou sahající až ke Combichrist, dávali lekce z instrumentálních dovedností, z nichž sami už před časem složili profesuru a posouzeno z tohoto pohledu, nechybělo nic a vše bylo perfektní, v našich krajích bezkonkurenční. Takže ano, produkce 65daysofstatic stojí za poslech, jejich skladby stojí za bližší seznámení a nápaditost aranžérská i kompoziční zaslouží smeknout čepici a uklonit se až k zemi. Pokud ale máte raději odrbané košile, otřískanou kytaru a už jste se dva týdny neholili (ti jó drsní nemyli ... jo jo, nová deska Red Fang je venku), cosi budete u této party postrádat.

V tenhle pondělek byla Fléda slušně zaplněna a slušně ozvučena, i když ubrání hlasitosti by bylo jen ku prospěchu věci, zvlášť v intenzivnějších pasážích produkce Sleep•makes•waves se zvuk nepříjemně tříštil (a to jsem stál přímo před zvukařem). Jinak ale spokojenost. S ohledem na to, že konec koncertu 65daysofstatic přišel v dobu, kdy se hodina dnešní stávala pozvolna hodinou zítřejší, rozhodl jsem se opustit nekuřácký (až na pár ignorantů a blbů) velký sál a vyrazit směr domov. Kaplan Bros. jsem tedy neviděl, ale až přijde ta chvíle a před očima se mi odehraje celý můj život, budu rád, že jsem se vyspal.