Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V rámci masívního turné po Evropě se objevili v půli září v Brně na Melodce mystičtí egyptologové Nile ve společnosti neméně významných zuřivců Hate Eternal. Coby support s sebou vzali velice slibné jinochy, americké Vitriol a švýcarské techniky a rovněž jinochy, Omophagia. Jak řekl kamarád, na takový koncert by bylo hříchem nejít. Nedalo se svítit a v neděli v podvečer jsem se vydal do Štatlu shlédnout tu slávu a užít si trochu brutální zábavy.

Pořádající Melodka měla vše vypilované do detailu, a tak úderem půl osmé skočili na pódium Omophagia. Pánové mají na svědomí už tři desky, s tím že čerstvá novinka 646965 tvořila páteř jejich krátkého setu. Vzhledem k tomu, jak byla Melodka narvaná při vystoupení hlavních hvězd bylo zřejmé, že většina si nechala parádní vystoupení s ještě dobrým zvukem ujít. Z kapely stříkal pot i nadšení. Na frontmanovi bylo znát, že je naprosto nadšený z možnosti zahrát před takovými ikonami. Omophagia se stejně jako Vitriol i Hate Eternal tísnili před hradbou bicích Nile. Což hlavně v případě Omophagia, kterých je jako much, bylo dosti tristní. Na druhou stranu, asi bych klidně hrál v hledišti, být na jejich místě.

Kapel s názvem Vitriol je jako máku, ale tak výtečných jako tyto šelmy už tolik ne. Bestialita jejich žhavé novinky, debutu To Bathe from the Throat of Cowardice, svádí k šílenství a bordelu. Na publiku bylo znát, že minimálně dobře zná dva roky staré EP Pain Will Define Their Death a začalo se rozehřívat. To nebylo v horkém a dusném prostředí příliš náročné. Oba frontmani se snažili řvát, co se dá, ale jejich hlasy byly utopené, že místy nebyly slyšet. Zvukař to dost přepálil s hlasitostí, a pokud jste chtěli líp slyšet, museli jste dozadu. Vepředu to hlavně vřelo a připravovalo se na pořádný kotel u další kapely. Ale zpět k Vitriol! Technicky vymazlený death s příměsí černé krve byl na živo hotové peklo. Vystoupení Vitriol bylo krapet delší než Omophagia, avšak i oni něco málo po půl hodince vyklidili bez přídavku hlediště a uvolnili prostor Rutanovcům.

Už jsem raději nikam nechodil, protože bych se nemusel dostat zpátky dopředu. Po pár minutách jsem pochopil, že jsem měl zůstat někde vzadu. Hate Eternal ve trojici spustili svůj set klipovou Bringer of Storms a zlo mohlo začít. Erik Rutan pobídl fans do pořádného moshpitu a v ten moment jsem málem šel k zemi politý pivem od hlavy k patě. Kdo chce s peklem pět, musí něco vydržet. Absenci druhé kytary se snažil dorovnat fenomenální basák Hrubovcak. Jenomže basu nebylo prakticky slyšet. V momentě, kdy se rozeznělo kytarové sólo, nastávalo hlušší místo. Nejvíc se samozřejmě hrálo z poslední Upon Desolate Sands, ale až na debut se dostalo na všechny desky. Cca hodinový koncert utekl jako voda. Hate Eternal!  

Kolem sympatického šéfa Nile, Karla Sanderse a PANA bubeníka George Kolliase se obměnila od poslední desky sestava. Sandersův letitý kumpán Dallas Toler-Wade se po dvaceti letech odporoučel z kapely a myslím, že nejen já jsem trnul, jaká bude jeho náhrada. Během pár vteřin si oba novicové - zpívající basák Brad Parris a rovněž zpívající kytarista Brian Kingsland – získali publikum na svoji stranu. Oba na své nástroje umí výtečně, hlasově jsou taky hodně v pořádku. Basák navázal s publikem kontakt a stále s ním komunikoval a hecoval. Nijak přehnaně každopádně. Jako mávnutím kouzelného proutku byl náhle zvuk jako z partesu. Nile promrskli svoji bohatou diskografii. Koncert mohl být klidně o hodinu delší. Je z čeho vybírat a díky skvělému nazvučení jsme už nemuseli přemýšlet, co nám to vlastně hraje. Skladby z připravované novinky Vile Nilotic Rites slibují silnou nahrávku. Rytmicky i atmosféricky pestrou s různou škálou growlů. Už to tedy není temná brutalita, jako za časů Black Seeds of Vengeance nebo In Their Darkened Shrines (to už však není delší dobu), ale po slabší At the Gate of Sethu a částečně i Those Whom the Gods Detest (živé provedení je samozřejmě vynikající – Kafir!) byla čtyři roky stará What Should Not Be Unearthed návratem k silným skladbám. Call to Destruction šlape jak na desce, tak na živo. Bylo evidentní, že si kapela koncert užívá stejně jako my. Brutální parta, která se při vystoupení usmívá, nebývá k vidění často. Tím nechci říct, že by své mystično shazovali chechotem. Úsměv pana Sanderse byl spokojený z dobře odvedeného díla a následně nadšené odezvy.

Shrnu-li své dojmy z koncertní neděle, nenapadne mě nic lepšího než hloupé - skvělá akce! - a zahrnu blahořečením Nile, jejichž vystoupení nemělo sebemenší chybku. Dokonalý zvuk vs. skvělý výběr skladeb rovná se výborný zážitek. Výtku mám k ozvučení Vitriol a Hate Eternal, ale co už. Není vždycky posvícení. Díky Melodko za vaši snahu a za jednu lepší kapelu za druhou, kterou do Brna pozvete!

Redaktorovi Echoes byla udělena novinářská akreditace pořadatelem.