|
|
||||||||||
Jenže tenhle večer neměl být o fotbale, ale o hudbě a tak cesta pěšmo od nádraží do klubu proběhla – až na výskyt několika opilců – v relativní pohodě; slunce hřálo, stromy šuměly a všude pobíhaly malé děti pestrého etnického složení. Zhruba dva až tři týdny před akcí jsem pojal chvályhodnou myšlenku se na koncert teoreticky připravit a projet si diskografie obou kapel, jenže jak už to u takových nápadů bývá, jejich realizace se odkládá a odkládá a nakonec z toho nebývá nic. Což o to, Agalloch mám v hlavě usídlené celkem obstojně, ale vůči Frankovým FEN jsem přeci jen cítil cosi jako pocit viny a konstatování, že má nejoblíbenější deska je Epoch a že má výbornou atmosféru od začátku do konce, mi přišlo takové nijaké. Nakonec jsem víkend strávil poslechem Depeche Mode, Beethovena, Čajkovského a Rage Against The Machine a ve čtyři hodiny odpolední vyrazil směr Ostrava.
Na Českých drahách si vážím jejich vstřícného a nesobeckého přístupu k cestujícím a tak mi přišlo celkem milé, že k zaplaceným dvěma hodinám a dvaceti minutám cesty mi zcela zdarma přidaly další hodinu, což je skoro 50 % navíc a ruku na srdce – kdo vám tohle dneska dá? Do klubu jsem dorazil o půl osmé, uhasil žízeň pivní minerálkou a dozvěděl se, že česká předkapela, o níž se oficiální zdroje zmiňovaly v tom smyslu, že bude, nebude. Taky jsem zvídavě prošel klub, protože (ano, přiznávám se, jsem vinen!) jsem tu byl poprvé a dojem si odnáším víc než slušný; od věcí dominantních a zásadních (krásný výhled na Havlíčkovo nábřeží a řeku Ostravici – fakt tam jsou okna!), přes fungující klimatizaci, až po úplné detaily (samolepka kolegů z Aardvarku na pánských WC). Hezké.
Trojice FEN začala hrát ve smluvených osm večerních a svůj set, který po takové vlažné odezvě z publika přídavkem zakončen nebyl, završila o tři čtvrtě hodiny později. S přednesem FEN jsem se musel chvíli sžívat, protože podíl klávesových nástrojů ve starších kusech není malý a po odejití posledního klávesáka ze sestavy se pódiová prezentace ořezala na čistě metalovou dřeň; respektive pokud tam snad nějaké samply byly, v té zvukové kouli jsem je neslyšel. Tím samozřejmě netvrdím, že bylo na čtyřlístku zpěv-kytara-baskytara-bicí něco špatně, jen jsem měl možná trochu problém porovnat si dosavadní a novou zkušenost a dát přednost té aktuální, protože ten další rozměr mi tam prostě chyběl. I přesto jsem přesvědčen, že FEN odehráli velmi slušný set a není to projev alibismu a touha na závěr popřít předchozí text, jen prosté konstatování toho, že Frankovi a jeho dvěma kolegům ze země močálů to šlape výborně.
Agalloch začali krátce po deváté dost rozporuplně. Úvodní „Limbs“ je otvírák, nad nějž budete těžko hledat silnější, a funguje stejně dobře na desce jako na pódiu, ale zvukový průser, který se začal valit sálem, to celé dost pohřbil. Zvuk se naštěstí v průběhu koncertu zlepšil, kvalita Agalloch setrvala, a dokonce i mírně stoupala, když se jindy stoicky klidný John rozpohyboval a sem tam pronesl něco směrem k publiku. John je vůbec samé překvapení, loni v Praze skládal poklonu českému režiséru Františku Vláčilovi, tentokrát smekl před již řadu let neexistující kapelou Love History, o níž – troufám si tvrdit – řada mladších metaleros nemá ani páru. Podobný pocit jsem měl i při úvodních slovech „I, Johannes Faust, do call upon thee, Mephistopheles!“posledního opusu Fastian Echoes, jednak zvláštní pocit dovozu evropské kultury zpoza oceánu, a pak pocit očekávání více jak dvacetiminutové skladby, což je samo o sobě lehce vzrušující. Zazněla celá a zdála se mi ještě delší.
Kromě této nové věci předvedli Agalloch takový průlet svou diskografií, začali už u Pale Folklore, delší čas se zdrželi u The Mantle („In the Shadow of Our Pale Companion“ bych dokázal poslouchat stále dokola) a po více jak hodině a půl zakončili přídavkem v podobě závěrečné „Our Fortress Is Burning...“ z Ashes Against the Grain, čímž se kruh koncertu logicky uzavřel. A to včetně pekelně noisového outra, kdy se John i Don poroučeli k zemi a já přes přede mnou stojící viděl jen vztyčené kytary trýzněné pacičkou nebohého kopytníka. Silné a emotivní, trvám na tom.
Na závěr bych mohl popsat svoje noční bloumání Ostravou a čekání na vlak, stejně jako vtipné hlášení z amplionu ČD, které oznamovalo ve čtvrt na tři ráno, že vlak má zpoždění (naštěstí ne ten můj) z důvodu „zvýšené frekvence cestujících“. Ale řekl bych, že dnes stačilo.
Za uvedené fotky patří díky Renhuli ze serveru Xichty.cz
Agalloch
Faustian Echoes (EP)
Agalloch
Marrow of the Spirit
Agalloch
The Serpent & The Sphere
Fen
Stěží pochopený, napůl zapomenutý stín bez příslušnosti.
John Haughm
Přál bych si, abych nikdy nezačal s děláním rozhovorů.
Phantoms Of Pilsen VII
25.10. - 26.10.13, Plzeň, Hospoda Pod Kopcem
Marrow of the Spirit tour 2012
17.4.12, Praha, Matrix
Blast your head off vol.2
28.4.17, Jihlava - Music Club Bezvědomí
Wayfarer + Havukruunu
18.4.23, Brno, Kabinet Múz
Steven Wilson
14.2.18, Vídeň, Planet.tt Bank Austria Halle
Srpnová koncertní svodka
7.8. - 14.8.23, Meetfactory; Skautský institut na Staromáku; Kasárna Karlín; Klub 007
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.