Report: Cobra Run 2016

REPORTY

/ zpátky na seznam reportů

Cobra Run 2016

Bhut15.4.2016

Nedělní psychedelický dýchánek v rytmu Finska, aneb zpátky do sedmdesátých let.

Nedlouho poté, co doběhl Rituál II v rámci trilogie Suomi Weird Spring bylo oznámeno, že třetí akce se ruší. Tím naše publikum přišlo o zajímavě vyhlížejícího interpreta Mr. Peter Hayden. Ovšem o podivnosti z Finska, a to přímo z Tampere, jsme zas tak ochuzeni nebyli. V neděli 10. 4. se totiž na sedmičce zjevili hipíci Death Hawks, kteří měli sice do rituálu daleko, zato trip to byl jak z Woodstocku.

V roli předskokana se ukázala kapela z našeho tuzemského podhoubí - psychedeličtí výletníci The Madhouse Express. Ti začali svůj set pěkně stylově, aby tak od začátku bylo jasné, že se navrátíme o několik let nazpět. Jejich vzletný hard rock chvíli koketoval s Pink Floyd, jindy byl zase nasládlý sabbathovským experimentem. Ovšem stále se držel onoho žánrového mantinelu, kterým byla pestrobarevnost psychedelie. Takže hodně efektů, hodně zvláštní způsob hry na kytary a taky nějaké orgie na lap-steel kytaru. Naživo mne tahle banda vážně baví, protože oni zkrátka umí. Rozhýbou vás stejně výtečně, jako uvedou do transu. Tenhle support byl vybrán právem skvěle, za což tleskám.

Druhou a hlavní kapelou pro nepříliš zaplněný klub byli finští Death Hawks. Ti zamrzli v čase přelomu šedesátých a sedmdesátých let. LSD z nich vyloženě zářilo a to nejen z hudby, ale i ze stylizace, kdy zejména zpěvák působil opravdu reinkarnovaně. Jeho hlas byl podobný Eddiemu z Pearl Jam v tklivějších polohách, vizáží však byl hluboko ve zmiňovaných letech. Pánové nastoupili svižně, aby pak dalšími skladbami podmalovávali atmosféru do vln relaxačních. Občas to na mě bylo až příliš dlouhé a spíše bych si potřeboval sednout, zavřít oči a nechat se nést. Na druhou stranu byla radost sledovat, jak si pánové užívají vlastní hudbu a noří se do její spleti. Třeba klávesák, který byl zavalený hradbou svých nástrojů a efektovacích pultíků, uměl kouzlit opravdu zvláštní nálady. Nejvíce však, když vytáhl saxofon a některé pasáže patřičně ozdobil. Ke konci setu Death Hawks nasadili uhrančivou Black Acid, kterou svůj čas příjemně završili. Dokonce i pár minut po desáté, což je na striktní dodržování harmonogramu na Sedmičce až s podivem. Tuhle situaci lze odůvodnit tím, že nešlo o žádnou divočinu, na kterou jsme v těchto prostorách jindy zvyklí. Bylo to takové slunné zakončení nedělního dne.

DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 29.9.21 9:32

Oi! Tvé výtky přijímám a pokusím se obhájit. 1) "[report] nevystihl vztah fanoušků k Amenře, akustické hudbě a tak vůbec" - tento report vystihuje můj vztah k Amenře, akustické hudbě a tak vůbec, přičemž Amenru mám rád a akustickou hudbu v mnoha podobách též. Zároveň nejsem nekritický. 2) ohledně předsudků, tak jsem měl pocit, že jsem se z nich vyznal hned v začátku reportu a postupně jsem se v něm snažil právě uznat, že většinou nebyly na místě. Pokud to z toho jednoznačně nevyznělo, je to samozřejmě chyba. 3) Poznámka o omezeném přístupu kapely k publiku nebyla vnímána jako vítka, ba naopak 4) V zadních řadách nebyly reakce často natolik nekritické jako vepředu, tam píšu dle toho, co jsem zaslechl kolem sebe. Pokud jsi kolem sebe měl reakce jiné, věřím ti 5) to, že se kapela promuje a snaží se vydělat tím co dělá, neberu opět jako výtku, ale myslím, že je od věci vzít v potaz, že celý ten kult, který kolem sebe mají, je dost možná také uměle vytvořený business. Též nejsem komunista, abych jim to vyčítal, nicméně nevidím nic špatného se o tom zmínit či se tak na jejich úkor pobavit. ____ V reportu mám jinak faktickou chybu, kdy kvůli covidovým opatřením odpadla z turné kapela Envy, nikoli Jo Quail. Za to se omlouvám.