Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V sobotu večer mne ani nijak výrazně nezajímaly výsledky voleb xichtu do nového rámečku nad školní katedrou, ale spíše to, kam půjdu večer za zábavou. Již delší dobu v mém diáři stálo, že sobota 26. 1. má patřit Nové Chmelnici a Arcanovým narozkám. Vstup měl být dobrovolný, což je dost pozitivní. Navíc jsem se těšil na vystoupení Tenebris a především Belligerence (neb Apia je démon). Ostatní kapely jsem neznal a jejich bendzouní ochutnávka mne neoslovila. Ale jak to už někdy bývá, člověk míní, život mění. Najednou vyplula na povrch zpráva o tom, že v Rock Café bude ku tanci a poslechu pět kapel různého metalového ražení. Při pohledu na jména interpretů jsem byl osloven více. Nezbývalo tedy nic jiného, než se v podvečer vydat směr Rock Café.

Vlez byl stanoven na šestou hodinu večerní, oceněný na stovku a teprve od sedmi se platilo stopade. Což je taktéž příjemný tah, kterak oslovit zájemce, ale ani tak se v tomto čase klubem moc fans nehemžilo. Nevadí, přejděme tedy rovnou k hlavnímu tématu.

Poměrně řídkou návštěvnost prořízly prvotní tóny deathové šlapanice Keep On Rotting a na tento povel se v sále objevilo několik dalších hlav. Kapelu jsem dříve neznal a její název ve mně vzbuzoval podobnost s Carcass (díky jejich skladbě "Keep On Rotting In The Free World"). Ale byla to pouhá domněnka. Pětici borců na podiu bych spíše přirovnal k tvorbě Decapitated. Zejména ta kytarová technika mi evokovala tento druh death metalu. Obecně vzato byla hudba Keep On Rotting postavena na technické vyspělosti, ať už jste sledovali kytary, basu nebo bicí. Svěží a energická hudba bez zbytečných vytáček, složitější party byly doplňovány přímočarou kadencí a palbou. Nádherný rozjezd do večera, který mne konečně probral z kocoviny (měl jsem pestrý pátek). Velmi příjemná porce svěžího death metalu s opravdu vysokou úrovní řemeslnosti všech členů. Paráda.

A pro mě další neznámou kapelou večera byla trojice Modern Day Babylon. Basa, bicí, kytara + elektronika a druhá kytarová linka na PC, vše bez zpěvu. A jaké to bylo? Dokonalé! Stál jsem jak uhranutý. Už jsem si říkal, že mě nedokáže v hudbě nic překvapit, přeci jen dost věcí už někdy někdo vyzkoušel. Proto to člověka neustále nutí srovnávat, škatulkovat a podobně. Ovšem Modern Day Babylon mne z této mylné domněnky velice rychle vyvedli. Zkusím  trochu neohrabaně popsat, oč se jedná. Vezměte si kotlík a vmíchejte do něj špetku kytarové melancholičnosti žánru shoegaze, šlapavější tempo post-metalu, atmosféru a koření elektroniky a trhavé výrazivo Meshuggah. Výsledek možná trochu vypění, ale rozhodně stojí za to. Jen škoda, zvuk byl jaksi mimo – příliš nahlas. Proto docházelo v ostrých pasážích, kdy znějí převážně vyšší tóny, k totálnímu rozsypu a zkreslení v jeden řezavý nůž bodající přímo do uší. Snad podomácku dělaná osmi strunná kytara byla ryze hypnotizující prvek. Tvrdost a krásně houževnaté vrnění baskytary jakbysmet. A bicí byly neméně pohlcující, už vzhledem k celkem bohatému vybavení. Velký obdiv zasluhuje tato banda, a co jsem se tak rozhlížel po tričkách přítomných, nějakou tu fanouškovskou základnu už mají. Takže Meshuggah s dávkou elektroniky a naprosté žánrové svobody a progresivní neuchopitelnosti – to jsou Modern Day Babylon. Vynikající, tleskám!

Laťka byla nasazena příliš vysoko… si teď říkám. Možná proto mne tvorba Genuine Relief příliš neoslovila. Stále jsem hledal nějaký moment, kterého bych se mohl lapit. On také zvuk udělal svoje. Totiž ve chvílích, kdy se hlavní zpěvák chopil svých kláves, nebyl po určitý čas jejich hlas slyšet. Vznikaly tak jisté mrtvé pasáže, které měly zjevně vyplňovat právě klávesy. Žánrově bychom mohli Genuine Relief prsknout do death-blacku středního tempa. Spíše bych to asi viděl na klávesový death. Ovšem řeknu vám, že kapele víc slušely pozice, kdy zpěvák čistě řval do mikrofonu a své klapky nechal za zády. Ale jak už jsem řekl výše, toto mne neoslovilo. Nejspíš jsem to nepochopil a danému směru neporozuměl. Dle reakcí okolí to však bylo energické, neb se rozjížděl nějaký ten mosh.

Na scénu přicházela kapela, na kterou tady patrně všichni čekali - Poppy Seed Grinder v tříčlenné sestavě. I já se dost těšil na pořádně death-grindový bordel. A taky že jo. S naprostým přehledem a úsměvem na rtu sypala kapela do lidí nekompromisní náhul. Přistihl jsem se, že tady už mi bylo jedno, že je zvuk přepálenej až běda. Nebo už jsem byl hluchej? Každopádně to asi nehrálo stěžejní roli. Set byl výbornej a - i když sem tam něco ulítlo - všichni se bavili náramně. Tady ani nemám moc co řešit a povídat, neb tohle byla krása za slovo vzatá. Výborná atmosféra, víc takových vystoupení! Masakr!

A kapela, na kterou jsem se osobně těšil nejvíc, přišla k samotnému konci. Set FDK mne uhranul už kdysi na Phantoms Of Pilsen a nyní od pohltivé atmošky nebylo zas daleko. Jen mne překvapilo, že ze sálu zmizelo dost lidí... nu co, každého věc. Nálada připravena na plahočivé snění za rytmu post-metalu (kapela uvádí post-hardcoreu). Nádherně šlapavé a zmítavé tempo, které mne taktéž nenechalo v klidu. Muzika nabitá energií a jedinečným nábojem, který donutí mysl se oprostit od všedního kapitalismu, byrokracie, lichvářství a podobných hovadin, které nás denně doprovází. Však byla také jedna skladba věnována „všem sviním, na které se vaří voda“. Genius loci FDK udeřil, jen ten zvuk to zase trošku potrhal, ale budiž. Po takovém nádherném naladění a rozloučení se se sobotním dnem už zbývala jen cesta domů a na kutě. Příjemný večer.