Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Death To All European Tour 2013

Death To All European Tour 2013

Mox20.11.2013
V roce 1993 založila Victoria Williams nadační fond s názvem "Sweet Relief Musician's Fund" s cílem podpořit hudební umělce potýkající se s vážnými zdravotními problémy. Jí samotné byla diagnostikována roztroušená skleróza a bez pomoci přátel (například nedávno zesnulého Lou Reeda) by se jí nepodařilo její písně vydat. Tento nad míru přátelský akt ji přiměl k založení zmíněného fondu a v současnosti eviduje bez mála pět stovek sympatizantů napříč všemi hudebními žánry.

Právě tento fond se letos rozhodli podpořit Sean Reinert, Paul Masvidal a Max Phelpse spojeni s kapelou Cynic a Steve DiGiorgio, jehož jméno je známé například z Testament a Iced Earth. Chlapíci se smluvili, že nějakou tu korunu do fondu přispějí uctěním památky zesnulého Chucka Schuldinera, frontmana legendárních Death. Již na začátku roku 2013 se rozjeli po Severní Americe a na listopad oznámili i evropskou část turné. Zde ušlechtilou myšlenku podpořili Švýcaři Darkrise a na českých kolbištích známí technici Obscura.  Mám za to, že víc než ušlechtilost záměru, byla větším lákadlem ona nálepka Death, když přilákala tolik fanoušků, až se akce musela přesunout z původně avizované Nové Chmelnice do většího klubu Roxy. Po loňské zkušenosti s projektem Devina Townsenda, který v Roxy exceloval, jsem si sliboval parádní zážitek i s touto skladbou kapel.

 

Darkrise

 

Akce začala opravdu na čas. Podpódiové prostory byly z větší části ještě prázdné, když spustili Darkrise svůj brutální metal šmrncnutý ledasjakým stylem. Spíše než poloprázdnou plochu bych si v tu chvíli uměl představit nažhavený mosh, ale nic takového se nestalo. Ačkoliv bych běžně označil tvorbu Dakrise za spíše monotónní, jak na mne působí jejich aktuální deska, set byl naopak poskládán docela nápaditě. Hluboký growl, tvůrčí motor Iron Maiden, občasné kroucené vylomeniny ála Melechesh a přestože jsem zaznamenal ohlasy, že nebyla slyšet baskytara, považuji vystoupení Darkrise za vyvedené.

 

Obscura

 

Naopak z Obscura jsem byl zklamán. Tvorba Darkrise zjevně baskytaru umí oželet, aniž by divák příliš strádal, ale v Obscura je jedním z pilířů tvorby a tudíž je její absence zásadní. Nijak jsem se nepídil po příčině celého stavu, následující covermakeři Death měli vše nazvučené dobře, a proto se budu hlásit k táboru fanoušků, v nichž set Obscura vzbudil spíše rozpaky. Namlsán z loňského vystoupení v Black psu jsem čekal minimálně srovnatelný zážitek. Oproti tomu byla nyní Obscura v podstatě poloviční, tedy po zvukové stránce. Nasazení, elán či mistrovské kousky dalších členů neměly závad. Na závěr si dokonce Steffen střihnul i punkerský výskok s pokusem o roznožku, jak byl v náladě. S chybějící Linusovou basou ale i osvědčené fláky (např. Ocean Gateways a Septuagint) působily podivně.

 

 Tribute to Chuck

 

Běžně by se tato peripetie dala označit za drobnost, i tak set Obscura utekl docela rychle, že snad ani nevyužil celou časovou dotaci, která mu byla vyměřena. Možná šlo organizátorům vše jak po másle, ale každopádně pocta Death začala s dobrým dvacetiminutovým předstihem, než bylo psáno v programu. Za bicí si sedl Sean Reinert, kytar se chopili Paul Masvidal, Steve DiGiorgio a Max Phelps, který přidal i svůj vypilovaný vokál. Vyjma Maxe všichni tři v Death ve své době působili a bylo opravdovým zážitkem vidět je všechny po hromadě. Nejsem pamětníkem éry, kdy vycházely jejich klenoty, v té době jsem měl zcela jiné zájmy, ale o to víc si tohoto chvilkového oživení Death vážím. Steve celým setem tak nějak provázel, ale publikum, kde se od začátku pořádně topilo pod kotlem, příliš vybízeno být ani nemuselo. V průběhu se promítal krátký sestřih fotografií a videí ze života Chucka a ve druhé části dostali prostor i další hudebníci, aby jeho dílo uctili. Na coveru "Crystal Mountain" se podílel bubeník Hannes a na  "Spirit Crusher" i Steffen z Obscura. Celému podniku se dostalo náležitého ohlasu a emoce rozhodně byly na místě. Perfektní provedení si nic jiného také nezasloužilo. Spousta fanoušků beze sporu prožila asi nejzásadnější událost letošní klubové scény a jako dárek si na závěr odnesla i plakát akce.

 

Fotografie: Tom Šrejber



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky