Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Eluveitie, Arkona, Skálmöld

Eluveitie, Arkona, Skálmöld

Mox1.12.2014
Myslím, že to bylo v létě 2006, kdy se v na českém pódiu poprvé objevili finští "zálesáci" Korpiklaani. Osobně považuju toto vystoupení za vcelku zásadní. Spousta lidí totiž zjistila, že existuje i folk metal a jeho osidla pocítila na vlastní kůži. Vzešlé divácké nadšení nezůstalo ze strany pořadatelských agentur nepovšimnuto a po řadě prověření v podobě Heiden a Paganfestů se tato hudební oblast stala solidním rýžovištěm. Pochopitelně jsem si málokterou akci v té době nechal ujít.

Tuším, že to bylo v roce 2008, kdy se na jednom takovém turné objevili ve Zlíně i Eluveitie. V té době v rukou třímali teprve druhou plnotučnou studiovku a v jejich řadách vládli bratři Kirderové. Paradoxně v témže roce tito bratři spolupráci s Eluveitie ukončili, ale co chci v této souvislosti říct, je, že nikde se v té době Eluveitie nedostalo adekvátního nazvučení. A tak jsem se rozhodl, že si nebudu kazit dojem živými vystoupeními.

 

Po letech jsem se odhodlal znovu živáček Švýcarů ochutnat s nadějí "co kdyby". Na rovinu říkám, že sety Skálmöld a Arkona mi mnoho optimismu nepřidaly. Se Skálmöld jsem se setkal poprvé a snad kromě charismatického vokálu mne v jejich tvorbě nic neoslovilo. Je to asi individuální problém skousnout ostrovní tvorbu obecně. Vzpomínám si, jak se mi zajídaly například sety Týr, když jsem vyčkával Moonsorrow. Nejsilnější část setu přišla až na závěr, protože se jednotlivé hudební součásti nepraly mezi sebou, ale v povětšinou instrumentální produkci pouze spíše koketovaly. Jak se říká, všeho moc škodí.

 

Arkona

 

Podivná pachuť zůstala i po vystoupení Arkona. Těžko říct, jestli to bylo složením setu, aktuálním politickým děním, spánkovým deficitem či zcela jinou z mnoha neuvedených možností, ale nijak valný dojem z jejich setu nemám. Výběr a poskládání písní nepovažuju zrovna za nejlepší. Většina setu byla mdlého tempa a těch posledních pár svižných vlaštovek v závěru jen ukázalo, že v povětšině statickém publiku je dost energie, která už mohla dávno být součástí celkové atmosféry. S trochou hořkosti v dnešní době zní i oslovování "bratři", když si člověk vybaví, jak se "bratři" mezi sebou pár set kilometrů na východ rubou na život a na smrt. A to přesto, že tyhle záležitosti do hudby nepatří. Leč folk je zejména o oživování starých tradic a odkazu k předkům. Určitou úlohu snad taky hraje poslední směřování tvorby Arkona. Yav, jak jsem se tu desku snažil pochopit, už není tím živlem, jako například Ot Sertsa k Nebu či Goi, Rode, Goi! Naopak se zdá, že se Máša snaží bilancovat a rozjímat, než plánovat a konat. Existuje celá paleta možností, kde hledat vysvětlení, že set Arkona neměl takovou šťávu a ani diváckou odezvu, jak bylo možné vidět kdykoliv předtím.

 

Eluveitie

 

Po setu Arkona odešla celá řada lidí, takže se ve vyprodaném sálu dýchalo zase o něco lépe, ale hlavně vznikl prostor expandovat končetinami v následujícím reji. Ano, po letech jsem se dočkal a Eluveitie si takovou kvalitu zaslouží. Ani jsem nestihl slečně zvukařce poděkovat. Do té doby přítomná zvuková koule byla ta tam a v naprosté čistotě nebylo těžké si ozvuky písní dávných pustit pod kůži. Jestli mne zrak nešálil, pod pódiem konečně vřelo a vůbec se tančilo, kam se člověk podíval. Vše bylo najednou tak svižné, čisté, chytlavé a plné energie. Záhy jsem si uvědomil, jaké zlo spočívá v uveřejňování setlistů. Ve chvíli, kdy zazní veškeré písně v soupisce uvedené, divák ztratí chuť, potřebu, zápal, ... doplní si každý sám ... kapele děkovat, skandovat, prostě si říct o víc, protože to je jednoduše fajn. Netuším, do jaké míry panuje přísnost a jasné "víc už ne" ve vztahu kapela a pořadatel, ale určité kouzlo se z akcí vytratilo. Což nemá vyznít jako zásadní kritika, ale jako zamyšlení na závěr. Koncert byl rychle vyprodán, tedy maximální úspěch. Poměrně menší úspěch zaznamenala slečna, která si vyhlédla k oslovení kamaráda ve chvíli, kdy zrovna žil svůj švýcarský sen.

 


 

 

Na koncert byla redaktorovi Echoes udělena akreditace pořádající agenturou Pragokoncert.

 

Foto: Milan Jurkas Grindsnake

SkálmoldSkálmoldArkonaArkonaArkonaEluveitieEluveitieEluveitieEluveitieEluveitie


  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky