Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tuším, že to bylo v roce 2008, kdy se na jednom takovém turné objevili ve Zlíně i Eluveitie. V té době v rukou třímali teprve druhou plnotučnou studiovku a v jejich řadách vládli bratři Kirderové. Paradoxně v témže roce tito bratři spolupráci s Eluveitie ukončili, ale co chci v této souvislosti říct, je, že nikde se v té době Eluveitie nedostalo adekvátního nazvučení. A tak jsem se rozhodl, že si nebudu kazit dojem živými vystoupeními.

Po letech jsem se odhodlal znovu živáček Švýcarů ochutnat s nadějí "co kdyby". Na rovinu říkám, že sety Skálmöld a Arkona mi mnoho optimismu nepřidaly. Se Skálmöld jsem se setkal poprvé a snad kromě charismatického vokálu mne v jejich tvorbě nic neoslovilo. Je to asi individuální problém skousnout ostrovní tvorbu obecně. Vzpomínám si, jak se mi zajídaly například sety Týr, když jsem vyčkával Moonsorrow. Nejsilnější část setu přišla až na závěr, protože se jednotlivé hudební součásti nepraly mezi sebou, ale v povětšinou instrumentální produkci pouze spíše koketovaly. Jak se říká, všeho moc škodí.

Podivná pachuť zůstala i po vystoupení Arkona. Těžko říct, jestli to bylo složením setu, aktuálním politickým děním, spánkovým deficitem či zcela jinou z mnoha neuvedených možností, ale nijak valný dojem z jejich setu nemám. Výběr a poskládání písní nepovažuju zrovna za nejlepší. Většina setu byla mdlého tempa a těch posledních pár svižných vlaštovek v závěru jen ukázalo, že v povětšině statickém publiku je dost energie, která už mohla dávno být součástí celkové atmosféry. S trochou hořkosti v dnešní době zní i oslovování "bratři", když si člověk vybaví, jak se "bratři" mezi sebou pár set kilometrů na východ rubou na život a na smrt. A to přesto, že tyhle záležitosti do hudby nepatří. Leč folk je zejména o oživování starých tradic a odkazu k předkům. Určitou úlohu snad taky hraje poslední směřování tvorby Arkona. Yav, jak jsem se tu desku snažil pochopit, už není tím živlem, jako například Ot Sertsa k Nebu či Goi, Rode, Goi! Naopak se zdá, že se Máša snaží bilancovat a rozjímat, než plánovat a konat. Existuje celá paleta možností, kde hledat vysvětlení, že set Arkona neměl takovou šťávu a ani diváckou odezvu, jak bylo možné vidět kdykoliv předtím.

Po setu Arkona odešla celá řada lidí, takže se ve vyprodaném sálu dýchalo zase o něco lépe, ale hlavně vznikl prostor expandovat končetinami v následujícím reji. Ano, po letech jsem se dočkal a Eluveitie si takovou kvalitu zaslouží. Ani jsem nestihl slečně zvukařce poděkovat. Do té doby přítomná zvuková koule byla ta tam a v naprosté čistotě nebylo těžké si ozvuky písní dávných pustit pod kůži. Jestli mne zrak nešálil, pod pódiem konečně vřelo a vůbec se tančilo, kam se člověk podíval. Vše bylo najednou tak svižné, čisté, chytlavé a plné energie. Záhy jsem si uvědomil, jaké zlo spočívá v uveřejňování setlistů. Ve chvíli, kdy zazní veškeré písně v soupisce uvedené, divák ztratí chuť, potřebu, zápal, ... doplní si každý sám ... kapele děkovat, skandovat, prostě si říct o víc, protože to je jednoduše fajn. Netuším, do jaké míry panuje přísnost a jasné "víc už ne" ve vztahu kapela a pořadatel, ale určité kouzlo se z akcí vytratilo. Což nemá vyznít jako zásadní kritika, ale jako zamyšlení na závěr. Koncert byl rychle vyprodán, tedy maximální úspěch. Poměrně menší úspěch zaznamenala slečna, která si vyhlédla k oslovení kamaráda ve chvíli, kdy zrovna žil svůj švýcarský sen.

Na koncert byla redaktorovi Echoes udělena akreditace pořádající agenturou Pragokoncert.

Foto: Milan Jurkas Grindsnake