Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tři evropské kapely z různých států se rozhodly společně vyjet na turné Fili Diaboli s naštěstí neopomněly navštívit naši zem, a to hned v rámci třetí zastávky tour. Před akcí se mi donesla informace, že jako support zahrají Sekhmet, což jsem kvitoval s potěšením, neboť v klubu jsem kapelu ještě neviděl. Nicméně zklamání přišlo záhy, kdy onen večer nebylo po skupině ani památky. Důvody výpadku jsou mi zcela neznámé.

Na místo činu se téměř po roce vrátili Slovinci Ater Era, kteří koncert otvírali. Už tenkrát jsem z nich měl vyloženě silné dojmy, které letos jen podtrhli. Dosud poslední album Beneath Inanimate Grime disponuje tajemnou aurou mrazivého black metalu s rozmáchlou kompozicí (v rámci temného blacku). Na podium se tyto dojmy podařilo přenést výborně a sledovat třeba kytaru byl zážitek. Pochopitelně se S. S. neobejde bez určitého množství pedálů, které ho ale chvilkami zlobily, ale výsledek byl i přesto výtečným zážitkem. Zádumčivý black metal s výbornými nápady a skvělým podáním. Škoda jen, že odezva návštěvníků byla slabší, ovšem během první kapely (ať už je jakákoli) to zkrátka jinak nebývá.

Ze Švédska dorazila trojice death / black metalistů ze staré školy. Zjev i hudba kapely jasně odkazovala na prastarý black metal raných Bathory, Celtic Frost a třeba i našich Root, jejichž tričko propagující desku Hell Symphony na sobě měl kytarista J. Voltage. Taková pocta rozhodně potěšila, jen by mě zajímalo, jestli jej má na sobě po celou dobu tour, nebo má pro každou zemi připravené jiné. Kill prakticky znám jen kolem alba No Catharsis, které jsem delší dobu neoprášil a tak přišel pravý čas pro připomenutí. Bohužel zvuk nepatřil k těm dobrým, jelikož se do uší neustále zařezávala nepříjemně vytažená hajtka, kdežto třeba kopák nebo některé kytarové pasáže jsem téměř neslyšel. Díky tomuto jevu jsme si mohli spíše domýšlet některé pasáže a trochu hledat pointu skladeb. Na druhou stranu Kill nehráli nic moc složitého, aby někomu nedošlo, že jde o silnou rubanici sázející na rychlost a syrovost. Po nějaké třetí, čtvrté skladbě jsem se do nálože staroškolského špinavého black metalu vžil a přestal vnímat neduhy kolem. Oplátkou mi bylo svižné razantní burácení vyvolávající vzpomínky na demáče Black Death nebo Morbid, takže spokojenost.

Porce úderného typického black metalu z Francie dovezla banda Hell Militia v čele s charismatickým Rogierem Droogem. Ten se ke kapele připojil teprve loni a jakožto nástupce předchozího pěvce Meyhnacha se osvědčil velice skvěle. Um náhradníka už ostatně předvedl na šestém ročníku Phantoms of Pilsen, kde kvílel v řadách Bethlehem. Jeho hlas mi sedl naprosto parádně, stejně jako ostrá vlna black metalu doplněná o těžce obskurní projekci, kde se střídaly výjevy černobílých podivností od Krysaře, přes těžkooděnce až k Begottenu. Nutno přiznat dokonalou souhru promítání a skladeb, kdy v dobách pauzy svítilo militantní logo kapely. Však měl projektor vlastního obsluhovače.

Peklo, které kapela nastolila, bylo o několik řádů živější, než jak jej můžeme znát z desek. Zejména starší kusy vyznívaly více ortodoxně a přesvědčivěji, než jako tomu bylo dřív. Hypnotický úderný black metal s krásnými kytarovými vyhrávkami měl rázem lepšího zvuku, než předchozí kapela. Všechno krásně čisté, ostré, akorát nahlas. Zvukař sice chvíli šašil s kabely od zpěvákova mikrofonu, ale nakonec se věc ustálila a výsledkem byl skvostný set, pročesávající všechen repertoár a zahraný s perfektním nasazením a přesnou muškou. Závěrem ještě došlo na cover biblických rozměrů od velikána jménem GG Allin a to song Shoot, Knife, Strangle, Beat & Crucify. Vynikající tečka, za kterou nebylo třeba vůbec nic dodávat - těch bez mála třicet hlav si tenhle večer užilo báječně.