Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Hell Revisited European Metal Tour 2013

Hell Revisited European Metal Tour 2013

Mox30.10.2013
Koncertová sezóna nedávno začala další etapu a spolek Grindpa Booking Agency se opět činí. Ve čtvrtek 24. října poskytl slovanské trojici věrozvěstů prostor královéhradeckého klubu Event.

Jak už to tak bývá, organizátorské (zde navíc vlastní) peripetie odnesla domácí parta Mordotua, která s nemalým zpožděním byla nucena svůj set umenšit. Sotva stihla své pracky zašpinit řemeslným bigbeatem, už přenechávala pódium trutnovským thrasherům Exorcizphobia, aby i oni navnadili hrstku diváků na zahraniční hosty. Těžko říct, proč jich přišlo tak málo. Snad byl fotbalový zápas Liberce se Sevillou větším lákadlem, těžko říct, ale takto mizernou návštěvu jsem už dlouho nezažil.

 

Mordotua stihla aparáty sotva zahřát a nedošlo ani na poměrně rozsáhlou hitovku "Kačenka". Trutnováci poté využili příležitost a začali diváky oslňovat světelnou šou patřičných rozměrů. Mně tento styl moc nesedí, sám je dost náročný na skluz k monotónnosti, ale chvilka energických sypaček ještě nikoho nezabila. O poznání větší úspěch sklidili Craving, první ze zahraničních hostů. Tahle německá "Touha" předvedla kus pohanského světa. Řada folkařských riffů, jak je žánru vlastní, upoutala svou nevšedností pouze v rozměrech klubu, jinak působila jako kapka vody v obrovské nádrži. Každá se sice počítá, ale není v mase rozeznatelná. Tváří se jako Anglosas kamarádící se s Forefather ale i s Wolfchant, když se zrovna hledají. Craving využili atraktivnosti žánru, ale i líbivost má své meze. Snad jedinou zajímavostí této party je několik skladeb složených v ruštině, což je dílo frontmana Ivana Chertova.

 

Craving

 

Favoritem večera se pro mne nakonec stali moskevští Sinful, v jejichž řadě s basovou kytarou stojí Aleksandra, vdova po Mortiferovi z Hate. Obdobně jak Slawek i Aleksandra dýchá pro black metal. Sinful se uvedli o poznání chmurnější atmosférou než rozjaření Craving či vyšinutí Hell:On. V jejich tvorbě se různě smísily ostré i melodické výrazy, ve svižném i laxním tempu, občas okázale, častěji však v poutavých jednoduchých melodiích. Jistou vypovídající hodnotu o tvůrčím záměru a inspiraci ukázala zahraná "Sorgens Kamer" v black-metalu nepomíjitelných Norů. Můj kolega by patrně zalistoval v Janově zjevení, když Sinful usedali v Pergamonu a já si stojím za názorem, že mě symfonický projev Sinful potěšil.

 

Sinful

 

Závěr patřil death-thrasherům ze Záporoží Hell:On. Se šíleným výrazem ve tváři spustili takový bengál, že se to konečně pod pódiem začalo hýbat. Nebýt přítomnosti Exorcizphobia, dal by se vzešlý večer označit za rytmicky atraktivní. Skoro každá z kapel ukázala dávku šikovnosti a chuť různě mělnit či zahušťovat tempo. Hell:On své idoly představili v "Territory", ale mám za to, že i tvorba Keep of Kalessin jim není cizí. Určitě byla nadcházející deska s názvem "Hunt" dobře představena.

 

Hell:On

 

Celá akce rozhodně za návštěvu stála a považuji ji za povedenou. Kombinace pěti různých žánrů dávala prostor vyžití celému spektru metalistů. Otázkou, nad níž se musí organizátoři zamyslet, nyní je, proč byla účast diváků tak nízká.

 

Foto: Tomáš Šrejber



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky