Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Illegal Illusion + Imodium

Illegal Illusion + Imodium

Jirka D.21.11.2012
Den boje za svobodu a demokracii se nesl na vlnách dvou rockových kapel, z nichž každá má co říct těm, kteří jsou připraveni naslouchat.

Návštěva žďárského klubu Batyskaf patří vždy k malým svátkům, protože tyhle prostory mám jednak hodně rád a pak se tam nedostávám moc často. Kdo z vás už navštívil ponorkovou atmosféru baťáku, ví, o čem píšu, těm ostatním doporučuju se zajet podívat … ať už kvůli muzice nebo jen tak posedět u pivka.

Sobotní akce měla přivést na společné pódium tři zajímavé kapely, ale němečtí kolegové Goldner Anker se z naléhavých důvodů nedostavili a tak jsem si mohl jen vyslechnout informaci o tom, jak skvěle odehráli koncert den před tím v Olomouci. Na poslední chvíli zlevněné vstupné bylo sice jakousi satisfakcí za způsobenou újmu programu, ale i tak se tyhle peníze do uspořených položek nepočítají, je to prostě škoda.

Večer otevřela parta Illegal Illusion, na které jsem byl za poslední měsíc už podruhé a prozradím rovněž i to (co možná mnozí víte), že jim v nedávné době vyšla nová deska. Přijde na ni řeč, ve správnou chvíli. Illegálové patří k sonickým tyranům a trýznitelům svých posluchačů, málokdy se dají zažít tak hlasitá vystoupení jako právě s nimi a tak špunty do uší patří k naprosto nezbytné výbavě na jejich set. Tryzna hlasitosti zvuku je podpořena i tryznou textovou a naléhavostí hudebního projevu, což dává skvěle fungující mix tíživé muziky, u které vám je dobře, i když pudově cítíte cosi špatného, rozpolceného a ve výsledku jste udoláni nevolností a nadšením současně. Na těch několika málo přihlížejících to bylo znát - maximální soustředění, pohledy upřené kamsi za kapelu a zpytování vlastního nitra. Pozorovat Illegal Illusion při vystoupení, sledovat Botase za bicíma, naladit se na niternou vlnu večera … je skvělý zážitek, který si každý promítá hlavně v sobě samém. Možná proto byla i divácká odezva taková skromná, až intimní, ale byla nás tam přece jen hrstka.

Druhou a závěrečnou kapelou večera byli mládežníci Imodium, které jsem viděl kdysi dávno, už ani nevím na jaké akci. Z té doby mi v hlavě neutkvělo téměř nic, snad jen mlhavé vzpomínky na rockovou kapelu, jenž nemá problém dát dohromady slušnou písničku dle zažitých pravidel. V sobotu se Imodium předvedli jako rocková kapela, jenž nemá problém dát dohromady slušnou písničku dle zažitých pravidel. A nemyslím to nijak ironicky. V jejich vystoupení nechyběly poměrně dobré hitovky, jednoduše stravitelné a příjemně šlapavé songy, sympatická byla i čeština, i když obsahově šly texty skladeb jaksi mimo můj záběr. Hýřit názvy skladeb tady určitě nebudu, jejich tvorbu naposlouchanou nemám a z předchozího čtení jste jistě pochopili, kde bylo těžiště mého zájmu. Každopádně Imodium jsou rockoví, líbiví, na pódiu jistí sami sebou a to je beze zbytku dobře. Fanoušci se ozvali a bylo vidět, že podobná produkce jim je blízká a tak každému se dostalo jeho many v přiměřené míře.

 

Večer to byl krátký, ale intenzivní a osobitý ... a byla by škoda, aby zapadl do propadliště dějin a nezazněla o něm zmínka. Nechť tedy zní...



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky