Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Malignant Tumour

Malignant Tumour

Jirka D.26.3.2012
Po nějakém čase opět akce v meziříčském Rock Depu, tentokrát lákadlo v podobě Malignant Tumour a tentokrát jsem vyrazil sám; nikoho jsem neukecal. Plakáty už nějaký čas dopředu ohlašovaly společnou družbu Malignantů a místních Bad Victim a evidentně zapůsobily, protože lidu se v klubu sešlo požehnaně a dlouho už jsem nezažil takovou účast. Něco prostě zafungovalo, možná ty plakáty vylepené na sloupech a občasně zašlapané v prachu chodníků, možná jarnější počasí a možná návnada v podobě kapely, která už to na české scéně válí přes 20 let.

Do jaké míry jsou vám známí Bad Victim, fakt netuším, ale jejich jméno asi bude patřit k těm, které v kontextu české scény neslýcháte tak často. Kapela založená v roce 2000, od kterého jsem ji živě viděl ... no řekněme víc než párkrát a to asi jen proto, že jsme všichni z jednoho města, prošla sice různými změnami sestavy, ale hudební výraz je stále tentýž a o vývoji se mnoho mluvit nedá. Inspirace u Slipknot byla patrná především v maskované image jednotlivých členů, ale naštěstí byla tato trapná cesta (snad definitivně) opuštěna, což by sobotní vystoupení jen potvrzovalo – masky prostě nebyly. Vůbec vlivy nu metalu (především v rytmice) byste asi v produkci Bad Victim dohledali celkem snadno, i když nejblíže má kapela k death metalu, nijak technickému, pojatému spíše řemeslně, razícímu si cestu vpřed v klidném středním tempu, snad v některých dobře rollujících pasážích jakoby zazněli Entombed; ale srovnávat by bylo dost odvážné. Z mého pohledu předvedli Bad Victim svůj zcela standardní set, který se nijak nelišil od těch předchozích, a tak i můj dojem zůstává stejně vlažný jako v minulosti. Pokud někde nenastane nějaký zlom (v kvalitě kompoziční práce, úrovni vokálních partů, v osobitosti výrazu, který zatím drží akorát plynová bomba), počítám, že se na tom nic nezmění.

 

Hudební osobitost nebyla silnou stránkou ani následujících Malignant Tumour, ale snad právě proto, že všechno ostatní má tahle čtveřice na háku a slovo nadhled si tu podává dveře s humorem a nadsázkou, byla inspirace Lemmyho odkazem odpuštěna a zapomenuta. Kdo zná, pochopí, kdo nezná, bude brblat cosi o revivalu... S jejich nástupem přišel na pódium i před něj život, který tepal do hlav přítomných slabou hodinku a svou rock’n’rollvou přímočarostí více či méně rozpohyboval snad všechny. Ve své podstatě dost jednoduchá muzika, kde máte občas problém rozeznat jednu skladbu od druhé, opětovně potvrdila pravidlo, že v jednoduchosti (tím nijak nesnižuju instrumentální vklad) je síla, která zabírá a odzbrojuje ... a nebo naopak nabíjí energií, která se následně uvolňuje. Dlouho jsem v Depu nezažil takový binec, jako tomu bylo při setu Malignantů a sám Bilos neskrýval potěšení a slova uznání, protože to, co se v některých chvílích dělo na těch několika málo metrech čtverečních, zavánělo průserem. Hranice fanoušci – kapela určena Bilosovým mikrofonem, který neustále hrozil, že frtontmanovi vyrazí zuby,  nakonec zůstala posvátná a tak kromě prasklé struny, drobných osobních potyček a nakopnutého stropního ventilátoru, který se od té doby točil dost šišatě, se nic moc nestalo a set všechny zválcoval v souladu s dobrou pověstí kapely.

 

„Hrajeme z lásky ... ale láskou hypotéku nezaplatíš.“ (Bilos, 24. března 2012)

 

Co více dodat – prostě vypečená akce, která proběhla snad ke spokojenosti všech, organizátorů (těm zejména patří díky), kapel i fanoušků, kterých na poměry klubu dorazilo opravdu hodně, jak tomu bývalo kdysi.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 30.4.19 10:26

Já se musím přiznat, že tomuhle koncertu nešlo odolat. A tak jsem se v té mlze úspěšně skryl a vlastně ani Lomikara nepoznal. Vzhledem k tomu, že jsem dopředu doma poctivě cvičil v rytmu posledního alba Mord'A'Stigmata - byl jsem z jejich setu nadšený. Avantgardní vrnění, svižné typicky polské blackové sypanice a v závěru chtivý ambient. Skvělé! S Imperial Triumphant je to složité. Udržet tělo v nějakém rytmu je holý nesmysl, jelikož tempo se tu střídá neskutečně nečekaně. Bicmen obrovsky válel, takhle energického bubeníka jsem dlouho neslyšel (ani neviděl, protože na něj jsem ze svého úhlu vážně neviděl). Když pak vzal do rukou jazzové metly a jemně jimi hladil svou soupravu, byl jsem vážně v transu. Disharmonická rozhádanost s přechytralostí jazzu soupeřila s necitlivým black metalem, který se nechtěl poddávat každému zadarmo. Tohle je fakt divná muzika a jsem velice rád, že se mi líbí. Takže dvoj LP za nelidových (neřku-li nelidských) 700,- jsem prostě musel mít. Musím vypíchnout pořadatelskou prozřetelnost, která se projevila tím, že nevsunula do nevšedního večera žádný support. Takže se obě kapely krásně po hodině vystřídaly a já mohl ve 22.30 z klubu vyrazit hezky domů.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky