Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Páteční večer nemohl být věnován ničemu jinému než návštěvě dalšího koncertu. Kolem sedmé hodiny jsem s úsměvem na rtu vkráčel na schodiště Exit-usu, vyřídil si vstupenku a zakoupil pivo. Po chvilce zakoupil druhé a další kroky směřoval do spodních prostor, kde toho času měla startovat první kapela.

Pro začátek tu byl poměrně těžký kalibr – Mindthorn. Proč těžký? Jejich hudba dosahuje určité vyspělosti, a proto bych je zařadil do lepšího časového pásma, ovšem i tak chápu tento pořadatelský tah kladně. Proč nenalákat fanoušky už na samotný začátek, že? Lidí bohužel v klubu stále moc nebylo, a tak se kapela setkala především se střízlivými reakcemi. Hrálo se na slušné technické úrovni a jisté pasáže by se klidně daly označit za jazzově náročné. Trojice muzikantů ale vše předváděla s pravou noblesou a nefalšovanou radostí. Nakonec byl tento start velice příjemný a rozhodně se vyplatilo přijít včas.

Jako druzí stanuli na podiu Raw, které držím v paměti od tristní akce Žižkovská noc. Dnes jejich výraz o něco pokročil, jejich muzika je vyspělejší, svědomitější a celkově lze říci, že zralá. Samozřejmě, že stále se lze rozvíjet a určitě bychom mohli poukázat na jisté momenty a pasáže, ovšem nadšení pro věc bez pavích kroků lze snadno vycítit. A právě proto se mi jejich styl líbí - upřímný a bez siláckých řečí. I v tomto duchu se projevoval celý koncert, kapela dokonce zvolila drobný tah reklamy, který spočíval v rozdávání svého singl CD Stand, které bylo zdarma k dispozici u vstupu. Vkusný způsob, jak dát o sobě vědět. Kapela stále tvoří a zkouší nové věci, což se projevuje i tím, že spoustu z nich ještě nemá ani svůj název a tak stále hráli „tu novou“.

Jako třetí se na podiu ukázali Passion For Sorrow. Nastolili jakýsi mix metalu, který odbíhal k thrashovým rifovačkám, death metalovým křižovatkám a kořenil svůj výraz, řekněme, power metalovou esencí. Osobně se přiznám, že z tohoto výrazu jsem byl poněkud rozčarovaný. Nechci hanit kapelu, ale jednoduše se přiznám, že daný výraz není můj šálek čaje a raději se zdráhám hodnocení. Rozporuplný názor ve mne vyvolávala i zpěvačka; ta se totiž na podiu ukázala jen na jisté momenty během několika skladeb a pak zase sešla do davu pod podiem. Tento akt se několikrát opakoval, což mi přišlo poněkud zvláštní. Jisté však je, že její hlasový rozsah měl nepopíratelné kvality a posunoval celkovou tvář kapely zase o kousek dále.

Závěrečnou kapelou byli mí oblíbení Nocturnal Pestilence. Kapela se po drobné koncertní pauze opět ukazuje na podiích, přičemž vystupuje stále bez bubeníka a neúnavně jej shání. Svůj čas otevřeli úvodní peckou ze svého debutu Evangelium Aeternum a to písní Melancholia. Její melodie je snadno zapamatovatelná, a tak není divu, že krev se opět rozproudila. Starší věci kapela střídala se skladbami novějšími, které znějí o kousek složitěji a konstrukčně náročněji. Black’n’rollové rifování bylo lehkým základem, na které byly roubovány další elementy, kterým jednak dominovala barvitost Alenina vokálu a v neposlední řadě i klávesové party. Kapela bere black metal za jiné konce a přidává k němu své vlastní pojetí a vnímání tohoto stylu, přičemž vzniká hudba, která ne všem může být po chuti, což má za důsledek i studenější přijetí na koncertech, jak jsem si občas u některých jedinců všiml. Záměrně nemluvím o progresivním stylu, jelikož toto slovo už pozbylo svého významu. Nicméně set, který Nocturnal Pestilence předvedli, byl líbivý a přirozený. Slušná porce svérázného black metalu na dobrou noc mi vesměs prospěla.

Zcela extra jsem si nechal prostor pro zvukaře a právě proto se mu věnuji až nyní. Jeho počínání bylo mírně řečeno žalostné. Zvuk nebyl zrovna přijatelné jakosti a dle různorodých gest muzikantů to ani na podiu nebyla žádná sláva. Největší újmu utrpěla první a poslední kapela. Prostřední dvě se daly skousnout, nebo jsem si jednoduše zvykl. Během vystoupení Mindthorn byl zvuk jak z plechového sudu. Krátké ozvěny dunivého charakteru notně znepříjemňovaly celé snažení skupiny. Ku konci setu už byl výsledek o něco přijatelnější a nebo byl můj sluch důkladně otupený. Co však zjevně trápilo všechny kapely a Nocturnal Pestilence nejvíce, byly odposlechy. V případě posledně jmenované kapely pomohla až změna stanoviště na podiu. Koneckonců všechny kapely si se zvukovými patáliemi poradily a i tak dělaly pro publikum maximum.