Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Stylový a věru originální projekt Mindthorn se opět ohlásil. Tentokrát jde o nahrávku Entitylogist, což je další titul se stylovou slovní hříčkou. Nejinak je tomu i s názvy skladeb, ale nehrňme se do všeho tak po hlavě, jelikož i deska samotná je umírněnější oproti svým předchůdcům. Takže popořadě.

Dá se říct, že Entitylogist je třetí řadovou deskou projektu Mindthorn a patřičně čerpá z jednotlivých předešlých období. Nesmíme však opomenout ani existenci dema a EP, protože jejich obsah není zanedbatelný. Přesto lze říci, že se novinka stává pomyslným vyvrcholením nápadů a střízlivých úvah nad tím, jak má výsledek znít. Náležitě členitě, barvitě, avšak nikoliv prvoplánově a zdánlivě snadno stravitelně. Je to plejáda nápadů vrstvených na sebe, podepsaných životem. Vědomí, že autor všeho je jen a pouze jeden, dává průtok myšlenkám, kterak co konkrétního vedlo, či mohlo vést k utvoření té konkrétní kytarové linky, nebo vokální melodie. Mindthorn totiž není obyčejný metal, není to ani zařaditelný organismus do jednotlivých zažitých škál, které nazýváme blackem, deathem, či snad heavíkem. Tahle deska má nejblíže k něčemu, co lze do jisté míry nazývat progresí, ale pozor. Tohle slůvko se používá jen velmi těžce a spíš se jím chci vyvarovat použití termínu alternative, či snad crossover. Stejně nám to nic neřekne. Když tak nad tím přemýšlím, asi nejvýstižnější je slovo avantgarda. Jak jinak si vysvětlit chorálové zpěvy v potemnělé Draconian, omamný klavír v Secret, či veselejší linky v Nagual?

Zkusme to vzít ještě jednou od začátku. První stopa je jakýmsi intrem, při kterém si prostě usedáte, napijete se prvního loku z připraveného nápoje, co vám poslouží k poslechu a pak to přijde. První song ve středním tempu sázející na barvitost kytary (stejně jako zbytek alba, ačkoliv se to tak hned nemusí úplně projevit). Jen ta frázovitost vokálu je až příliš Panterovská, možná záměr, možná náhoda, ale do uší mě to praštilo okamžitě. Ale to by nebylo vše, Mindthorn totiž není o nějakých kopiích jinde slyšeného, ale o vlastní ventilaci a snaze vyndat ze sebe vše, co se tísní uvnitř mysli. Tomu dobře dopomáhá pestrá škála zpěvu, kde se setkáme s hrubým growlem, štěkavějšími polohami i melodicky čistou polohou. Nelze si nevšimnout složitosti strunných nástrojů a jejich melodických propojení s jednoduchými, avšak údernými bicími. Kdo ale už nějaký čas Mindthorn sledujete, asi víte, že tohle není nic nového. Takové umění je pro tohle jméno vlastní a jde vlastně o vytvořený rozpoznávací rukopis a signum tvorby celkově. Zkrátka to lze poznat.

Ruku na srdce, deska roku to není, nebude a ani nechce být. Je to muzika dělaná pro radost, pro vztek a pro případné další posluchače, kteří jsou ochotni naslouchat, zastavit se a vnímat. To je dáno hned tím, jak plynule se během stopáže prolínají a proměňují jednotlivé nálady. Můžeme říct, že většinou jde o vážný charakter a střední až pomalejší tempo vyrazí v poklus jen občas, když si to situace žádá. Nic se nemá přehánět a tak nepřehánějme a řekněme si, že tahle deska je slušná, stojí za pozornost, ale není nejlepší ani v říši Mindthorn. Přesto se mi však derou na mysl nutkavé jiskry, které chtějí říct, že tady jde o něco jinačího. Možná jsem tomu ještě úplně neporozuměl a nejspíš mi k rozklíčování pomůže četba knihy Skutek utek od stejného autora, který se podepisuje pod tuhle desku. Co však oceňuji, je i přes jistou sterilitu zvukového pláště pronikající barvitost. Album toho má dost co nabídnout a zároveň nedává nic zadarmo. Přesto bych jej zvolil jako příkladnou galerii toho, co kdy od Mindthorn můžeme očekávat a co jsme již dostali. Jinými slovy, vhodná nahrávka k seznamovacímu potykání.

A když už jsem zmínil to seznamování, není od věci poukázat na prostý fakt, jak celé dílo vychází. Album a vlastně i celá dosavadní tvorba Darkpriesta je volně ke stažení, včetně průvodní historie a již zmíněné knihy. Stačí se prokliknout na bandzone a máte to jak na dlani. Už tady je vidět, že ambice se nehrnou nikam do nějakých oblak a i autor tím shovívavě a nepřímo přiznává, že je ochoten unést kritiku širšího okolí. Dejte mu šanci. Tahle muzika, když vás přímo nenadchne, tak určitě příjemně překvapí a hezky pokrátí čas. Alespoň mně je s touhle deskou vážně dobře.