Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

S kladnými úmysly jsem kráčel v pátek večer po schodech do hlubin Exit-us. Jednalo se o akci Black Death Massacre slibující čtyři kapely z ranku black a death metalu, což byla pro člověka holdujícímu této hudbě věru lákavá nabídka a v domnění, že třeba objevím něco nového v tuzemském undergroundu, i pěkná výzva. Alespoň takto jsem se na věc z počátku díval. Takže v krátkosti, čeho se mi dopřálo.

Pořadatelé patrně ani nečekali velkou účast (odhaduji tak na deset maximálně dvacet platících) a proto ani nebylo potřeba otevřít spodní výčep a šatnu. Tento jev mě však nechal chladným a řešit jej v té chvíli mi nepřišlo důležité. Po prvním vypitém pivě už stejně začala hrát kapela Let Them Burn. Snaha o technický nebo melodický death metal byla zbytečná. Kapele víc slušela sypanice a prudké výjezdy než nějaké kejkle. Bubeník svým zjevem hodně připomínal  Mikea Terranu a vlastně trochu i sestavou bicích. Mám sice dojem, že dva kopáky už moc v kurzu nejsou, ale budiž. Ani nebudu hodnotit komunikaci s publikem, která zůstala jen na prostém ukazování paroží, protože hlavní slovo by stejně měla mít hudba, kterážto mě ale vůbec neoslovila. Lépe řečeno mi dojem kazily kytarové kudrliny, které jednoduše nefungovaly.

Druhá kapela, jménem Damned Of Light a s hrozným logem, už měla hrát black metal. Logo nejen že je tak nějak beztvaré, ale doplňující vrcholky hor a dva ptáčci jsou vyloženě k smíchu. Na image black metalu odkazoval pouze vokalista, což je taky trochu na pováženou. Buď všichni, nebo nikdo. Nevypadá to příliš sourodě, když je půlka kapely maková a půlka tvarohová. Průpovídky mezi skladbami zřejmě měly evokovat odkaz na Maniac Butcher, eventuelně na Jilemnického okultistu. Výsledek byl žalostný. A hudba? Existuje underground a Underground. Tahle kapela patří do undergroundu, asi netřeba dodávat víc. Hanlivým výrazům se chci vyvarovat.

Třetí kapela byla taktéž z černě kovového dolu. Jejich jméno znělo Kraake a hudebně to bylo jediné, co se mi ten večer líbilo. I vzezření kapely bylo promyšlené a adekvátní vlastní hudbě. Už bylo jasně vidno, že jde o black metal v té nejsyrovější podobě. Občas to s tím zlem kapela trochu přehnala, ale tenhle cirkus mě do jisté míry baví, takže jsem se rád nechal hypnotizovat obráceným křížem, který měla zpěvačka zastrčený za zadkem a sem tam jej vytáhla, aby jej spatřilo i publikum. Jinak se Kraake odprezentovali živelným raw black metalem, který mi lahodí, takže mé pocity z doposud ne úplně ukázkového večera se nakonec zlepšily. Dokonce si na konci setu střihli cover na Urgehal, čímž si u mě připsali ještě jedno malé plus navíc. Takže - v rámci možností - vrchol večera.

Poslední kapelou byli death metaloví Passion For Sorrow. Jenže nezahráli ještě ani dvě skladby a já už mizel, protože tohle už na mne bylo vážně moc a nakonec jsem si nechtěl zkazit náladu. Ostatně jsem si jí ten večer taky pěkně lísknul, takže pocit společenské únavy nebyl úplně k nepřehlédnutí.  Celkové pocity? Mizérie. Třeba vypadám jako naprostý ignorant a blbeček, kterej tomu stejně nerozumí a má prostě potřebu brblat. Ale věřte mi, že jsem hodně tolerantní a nadšenej téměř ze všeho. Obrázek si musí udělat každý nakonec sám. Dva názory tu budou vždycky, kdyby ne – je něco špatně.