Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// Bez manýrů a s vizí
Pražští Moorah pojali svůj comebackový set jako veřejnou generálku živé formy po více než půlroční pauze. Objevili se v obměněné sestavě, zatím bez klávesisty a timpánisty, s novým kytaristou a baskytaristou. Tím není nikdo jiný než Lord Obst, známý ze svého projektu Bloody Lair, případně i Maniac Butcher. Vidět tento svéráz po letech v živé akci bylo motivací přijít pro značnou část publika. Moorah sázeli na jistotu a s vervou sobě vlastní s přehledem odehráli zejména léty prověřené kusy. Kapela působila semknutě a suverénně. Jejich projev osciloval mezi ortodoxní syrovostí a pečlivě budovanou atmosférou, čímž si dříve vydobyli místo mezi nejosobitějšími blackmetalovými formacemi domácí scény. Temnota, která z jejich hudby sálá, není manýristická – působí opravdově a je živená autentickým zápalem.

// V severském stylu
Jako další přišli na řadu severskou mytologií nasáklí Draugr. Přidalo se na teatrálnosti, na pódium, zaplavené aromatem vonných tyčinek, nastoupila trojice mladých můžů v corpse paintech a spustila blackmetalovou řežbu v rámci tradičních trve mantinelů. Zvuk si se dvěma podladěnými kytarami vystačil bez baskytary, zajímavým prvkem souzvuk dvou vokalistů – démonicky působícího frontmana výše položený řev doplňoval hlubší growl jednoho z kytaristů, což skladbám dodávalo pestrost a drama. Kvalitní set se vším, co má fanoušek černého kovu rád. A nejen ten, jak v publiku během celého večera dokazovala hyperaktivně tancující dívka v koktejlkách, která vypadala jako z úplně jiné akce…

// Slovo hada
Vrcholem černé mše byli Verba Serpentis. Vonné tyčinky dostaly tentokrát vyšší podstavce, obtočené kovanými hady – název kapely v překladu znamená „Slovo hada“. Z pódia se odporoučel těžkotonážní bubeník a frontman, nastoupil čerstvý bubeník, zatímco oba kytaristé zůstali na pozicích. Až tak spřízněné tyto dvě kapely jsou. Kytarista, který v předchozí kapele obstarával hlubší vokální party, zde vystoupil v roli frontmana: hlas posunul výš a v hlubších rovinách jej podporoval druhý kytarista, který byl v předchozím setu němý. Baskytara opět nebyla. Skvěle odehrané skladby nesly známky větší sofistikovanosti a tradiční blackmetalové výplachy a klystýry doplňovala i zajímavá kytarová práce a vyhrávky. Obě personálně i hudebně spřízněné kapely fungují poměrně krátce – jejich první nahrávky spatřily temnotu světa teprve loni – přesto se předvedly jako vyzrálé a vyhrané smečky, o kterých ještě určitě uslyšíme. Rakouský black metal prostě není jen Belphegor.