Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Panáček a panenka se berou...

Panáček a panenka se berou...

Mox21.5.2014
Future Life Production v sobotu 10. května uvedli v pardubickém kulturním domě na Dukle jediné představení filmového snímku "Panáček a panenka se berou...". Shlédnout filmovou novinku, kde se v hlavních rolích představily začínající fimové hvězdy Renda s Verčou, měli možnost všichni příbuzní, blízcí, známí i zprvu neznámí, co se jich tam vešlo. Film se skládal ze třech na sebe volně navazujících částí.

Úvod patřil dvojici projektu Jimmy music. V podání virtuózů Svobody (fagot) a Venyše (klarinet) zazněla řada klasických děl s cílem naladit přišedší hosty do centra zvukomalebné pasáže, jež byla pro celý film klíčová. Po drobném občerstvení se všichni přítomní přemístili do sedadel kinosálu. Hlavní aktéři dne si pro tuto chvíli připravili stručný přehled důležitých událostí v jejich životech. Konkrétně se jednalo o fotografie zcela nevinných výrazů maskujících kdejakou lumpárnu, duchaplných ksichtů, jak je fotograf v nestřežený okamžik zaznamenal a i několik jejich společných z těch pár životních kroků, co spolu stihli do té doby ujít.

 

To se již nástrojů opět chopili mistři hudebníci, aby na jevišti uvítali hlavní hvězdy dne. V roli ženicha se představil Renda, pro kterého si za tónů Imperiálního pochodu přišla Verča coby nevěsta. On ve fraku, ona v barvách ďábla, oba vyslechli důležitá slova  zástupce úřadu, po nichž následovalo poslední "ano". V tu chvíli se již na jejich hlavy pomalu snášel popcorn jakožto filmu příznačný, štěstí a hojnost do dalších společných kroků přející prvek. Přesunem do prostorů maximální opulence první dějství postupně přešlo ve druhé.

 

 

Jak si oba aktéři přáli po návštěvě Grandhotelu Budapešť, i stalo se, že "skutečně" monsieur Gustave vyslal dva poslíčky, aby předali jedinečný dezert "Courtesan au chocolat". Lobby Boy Mustafa spolu s Agátou tlumočili monsieurovo přání a dvě vyhotovení všemi barvami hrajících "kurtyzán" z dílny společnosti Mendl's předali. Dojati z Gustavova gesta se Renda s Verčou následně odebrali k výrobě památečních obrázků, které si dozajista za rámeček dají.

 

Blížil se pomalu podvečer a společenské tance různého charakteru se pomalu měnily v drobné křepčení při reprodukované hudbě. V té době ještě nikdo netušil, jak Verča na hosty políčila. Málo komu přišla podezřelá přítomnost bubenické sestavy a kytarových komb na pódiu. Mohlo být pár desítek minut před půlnocí, když do sálu vstoupila parta pačesatých chlapíků v oblecích... a ejhle Radio Jerevan.

 

 "Inu přijeli jsme podpořit své soukmenovce v hudbě, když už se dali na výrobu životních filmů. Tak nás tady máte a zahrajeme pár láskyplných písní z našeho nového repertoáru."

 

Vskutku zaznělo, že Radio Jerevan masteruje novou desku. Dali si opravdu načas a jako ochutnávku vypustili do éteru demo "Nibiru". Renda s Verčou tedy nevědomky zosnovali premiéru tomuto veškerému počínání, protože setlist vyjma snad dvou kousků zahrnoval výhradně novou tvorbu. Po krátkém úvodním slovu vypukla na parketu mela. 

 

 

S nadšením se všichni milovníci tvrdších riffů vrhli do prostoru pod pódium a opustili jej, až po bez mála hodince solidní masáže. Bez rozdílu věku, pohlaví či preferovanému hudebnímu rozpoložení v případě klasiků se svatební filmaření zvrhlo v metalovou pařbu. Ve skromném počtu lidí se podařilo vykreslit mosh, ženich otestoval crowd surf, vše jak společenská obuv byla s to ustát. Taneční tempo Radio Jerevan nastavilo vcelku pekelné. Jedinci odvyklí zběsilejším pohybům zanedlouho lapali po dechu, ale odhodlání a osobní statečnost jim nedala z kola odejít, než byl set u konce. Původní vize Verči zahrnovala čtyři pět písní, aby další hosté nebyli příliš vyděšeni. Leč jak známo - člověk míní, život mění. Z pěti písní byla s dalším a dalším vyžádaným přídavkem celá deska a ještě něco navrch. 

 

Podtrženo a sečteno lze závěrem říci, že v úvodu zmíněná agentura moc dobře ví, jak se má rocker/metalista ženit a vdávat. Tuto akci si může rozhodně odškrtnout jako velmi vydařenou a pokud novomanželé jejich životu věnují, co do společného moshování, mají před sebou nádherný a pestrý život. Dobře jim tak.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sovička / 21.5.14 13:44odpovědět

super, krásně shrnuto, ještě, že jsem tam byla :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky