Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Upřímně řečeno, už jsem v to ani nedoufal. Gabriela poslouchám dobrých deset let, znám všechna jeho alba a v současné době opět projíždím celou diskografii kultovních Genesis. Třeba proto, abych si připomněl, jak nadčasovou hudbu Gabriel skládal a jak obrovský potenciál se v něm skrýval. Tentokrát nebudu zdržovat zbytečným úvodem, Gabriela a jeho historii by měl znát každý, kdo to s progresivním rockem myslí vážně. Jako přidanou hodnotu do toho všeho dodal pořádnou porci world music, kterou dostal do podvědomí posluchačů a dodnes ji vydává na svém Real World Records.

Přečtěte si report s pěti pozitivy, která jsem našel a za kterými si stojím.

Koncert začal přesně v osm hodin, což je poměrně nevídaný úkaz. Hala O₂ Areny byla v té chvíli ještě plná jen z poloviny, protože (a teď budu tak trochu citovat pocity více lidí, co o tomto koncertu něco napsali) to naši drazí občané pojali skutečně jako pivně-klobásový fest. Tito človíčkové se pak, po stažení světel, producírovali za svitu smartphonů, svítili sedícím do očí a zmateně hledali své sedačky. Přece šli na Gabriela a tak co by je zajímala nějaká předkapela, že?! V tomto bodě musím poznamenat, že tito „milovníci hudby“ přišli o mnoho. O úvod se postaral sám Peter, který nakráčel do rozsvícené haly a česky uvedl předkapelu – zdá se to nevídané i vám? Ale ano, tohle není vtip.

Ukažte mi jakoukoli velkou hvězdu Gabrielova formátu, která si před začátkem vystoupení sama uvede předskokana a to ještě v řeči, kterou běžně nemluví.

Předkapelou byly Linea Olsson (violoncello, zpěv) a Jennie Abrahamson (zpěv). Jejich křehké písně jen za doprovodu perkusí a strunného nástroje, ovládaného Lineou, byly fantastické. Byly přesně tak zvláštní, svým způsobem experimentální a něžné, jak bych čekal od producenta Gabriela. Precizní výběr předskokana naznačil, že tento večer nás bude čekat výjimečný zážitek. Dámy vybral i s ohledem na jejich hlasové dispozice, tvoří totiž i velkou část hlasových doprovodů (a nejen to) k celé další prezentaci samotného Gabriela na turné k "So".

Po nějakých 20 minutách Peter do rozsvícené haly oznámil, že nás čeká večer rozdělený na tři části. Přirovnal je ke gastronomickému zážitku: tedy nejpre předkrm (akustický set), pak hlavní chod (nástroje už v elektrice) a nakonec desert (kompletní album "So"). Oznámení proběhlo ve dvou jazycích, v češtině a angličtině.

Set první přivítal do ještě stále nezhasnuté haly první velké jméno z Gabrielova bandu – a pro mě asi to největší – na jeviště přišel se svou basou druhý holohlavý pán Tony Levin. Pro mě osobně jeden z nejlepších krotitelů silných drátů pod sluncem, bez kterého si vlastně ani Gabrielovu show neumím představit. Akustický set postupně nabral obrátky, kapela narostla o zbývající členy a vše se rozjelo v plné parádě. Úchvatná Come talk to me mi připoměla začátek jeho koncertu k turné "Secred World". Už jen ta telefonní budka chyběla.

Začal převládat intenzivní pocit, že Gabriel umí dělat show a je jedno, zda začnou divoce nebo klidně. Akustický set měl zpočátku až intimní atmosféru studia, i nezhasnutá světla v hale byla samozřejmně dobrý a vlastně jednoduchý trik.

Velké pozitivum číslo dvě.

Elektrický set byl návratem do současnosti. Světla zhasla a nastala divoká show plná světel a projekcí, vše do puntíku dotažené a precizní. V tu chvíli ožila i jedna z největších specialit a atrakcí tohoto turné – čtyři světelní jeřábi. Připomínali obří robotické paže, někdy hlavy s mnoha očima, jindy nehybné nestvůry na pozadí show. Set sestával především z novějších věcí, postupně se tu začala nastavovat laťka orgastického zážitku ve všech směrech. Představa, že jsem teprve u „hlavního chodu“ a čeká nás ještě malý „desert“, byla opojná. Vyzdvihnu především Secret World, jednu z vůbec nejlépe pojatých skladeb naživo, jakou jsem kdy viděl (nemusíte se mnou souhlasit, ale kytarový riff na konci této skladby trhá na kusy provařený stavební kámen Smoke on the Water). Tady vyzdvihuji druhou postavu po boku Gabriela, bez které by to nešlo - David Rhodes.

Velké pozitivum číslo tři.

Nástup alba "So" bylo desertem, na jaký bych mohl chodit stále. Nikdy by se nepřejedl. Poměrně divoký začátek v podobě rudé prezentace Red Rain rozjel kompletní "So", u které byla jedinou nevýhodou jistota, že je jasné, co bude po čem následovat. K vrcholům patřila píseň Don't Give Up, ve které původní Kate Bush nahradila Jennie Abrahamson a jasně předvedla, proč se stala členkou turné. Ještě bych vyzdvihl v leže odzpívanou Mercy Street, opět započatou sborovým zpěvem celé kapely, kterou oddirigoval sám Peter.

Velké pozitivum číslo čtyři.

Koncert skončil postupným „mizením“ všech hudebníků, kteří, stejně jako na začátku postupně přicházeli, tak i na konci se postupně vytráceli.

Dodatky a postřehy:

• Velkou měrou se na celém vyznění koncertu podílelo několik zásadních faktorů. Světelná show byla naprostá světová špička, kdy skoro každá druhá soustava světel měla u sebe někoho, kdo se o ni speciálně staral. Čtyři pojízdná jeřábová ramena sloužila na mnoho způsobů, kdy chvíli sloužila jako divoké stroboskopy a jindy se doslova plížila kolem Petera v plíživém napětí. Kolejová dráha pro jeřáby byla kolem celého podia, takže byl přístup kamkoli.
• Projekce nesestávala z fádních smyšlených obrazců, ani nebyla určena pro (v dnešní době tolik oblíbenou u větších kapel) HD projekci klipů skupiny. Vše sestávalo z velkého množství kamer s vysokým rozlišením, umístěných skoro všude a na všem (hmatník kytary, prostředek bicí sestavy, Gabrielův klávesový „portál“ atd.), jejichž obraz se v reálném čase míchal a tvořil veškeré projekce. Ty byly promítány v různých zabarveních a rozvrženích, často záměrně zrnité a neostré, hrubé a černobílé – pro představu reálu a lepšího prožitku. Projekční plátna byla tuším tři, velké základní a dvě po stranách.
• Kapela byla naprosto uvolněná a v pohodě. Dokonce bych řekl, že tohle je u Gabriela poměrně známá věc. Každý koncert, co jsem kdy shlédl, byl plný usměvavých tváří a tančících hudebníků. Gabriel tvoří i poměrně veselou hudbu, při které dokáže živě improvizovat a strhává okolí s sebou. Není úplně neznámé, že mnoho známých tanečků a kroků z turné k "Secred World" byla čirá improvizace, kdy muzikanti po očku sledují Gabriela a reagují pouze na to, jak se zachová. A především jsou to velcí muzikanti, kteří mají upřímnou radost z hraní a ta hudba je baví. Je to totiž tak prosté a přitom tak ojedinělé.
• Album "So" zahrála kapela v původní sestavě.

Co říci závěrem? Pokud jste nebyli a rádi by jste získali představu, jaký může být Gabriel naživo, pusťte si na YouTube některý z legendárních koncertů. Pokud chcete mít představu o tom, jak se dělá jedna z nejlepších show, předcházející této aktuální, zakupte si DVD "Growing Up Live". A nebo si prostě počkejme na to, až sem Peter dorazí s něčím dalším, což by, doufám, nemuselo být už tak dlouhé čekání jako toto poslední.

Koncert bych shrnul jednoduše a prostě – naprosto dokonalý zážitek v podání ikony, která dokázala téměř vyprodat O₂ Arenu. A to je sakra zázrak a příjemné zjištění. Nečekal jsem totiž, že o Gabriela bude až takový zájem. A to je jeden z nejlepších pocitů, jaký jsem si z koncertu odnesl.

A to je pozitivum číslo pět.

Foto jsem čerpal z těchto zdrojů: getlokal.rs, genesis-news.com