Report: Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers, Golda Soloworx

REPORTY

/ zpátky na seznam reportů

Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers, Golda Soloworx

MarBES20.12.2024

Projekt Poly Noir zpěváka kapely Insania pro mě byl novinkou. Před lety si Nergal, frontman polských teatrálně blackmetalových Behemoth nasadil sombréro, oldschool lubovou kytaru a stylizovaný do role temného kovboje rozjel s partou kámošů dark country kapelu Me And Than Man. Zajímalo mě slyšet, jak se s tímto tématem vypořádá na stejnou cestu sestoupivší frontman brněnské crossoverové kapely.

// Golda

Funkce otevírače se ujal Golda, jinak také baskytarista lidově punkového spolku Znouzecnost. V sedě s kytarou pouze s doprovodem bubeníka a perkusionisty zahraný set se skládal z velké části z písní jeho domovské kapely, ale také z několika coverů a nových písní. Komorní pojetí bez echt punkového projevu frontmana Znouzectnosti dodalo skladbám na uvěřitelnosti. Sympatický set, který by mi vůbec nevadilo vidět znovu, sledoval pěkně zaplněný sál. Fanoušci podle názvů kapel na tričkách se rekrutovali z řad fandovstva Zouzecnosti a Insanie podobným dílem.

// Poly Noir & The Holy Spirit Smugglers

Poly se svou kovbojskou družinou zvanou The Holy Spirit Smugglers (zajímavý dvojsmysl v názvu) nakráčel na stage s poděkováním muchas grazias a po krátkém úvodním slovu začal sázet své dark country. Tedy jakýsi alternativní folk / country bez obvyklých klišé těchto žánrů (nebo aspoň těch co nejsou cool). Petr Pálenský, řečený Poly, není žádný světlomet, a tak i tady agresivně upřímná lyrika jeho textů tepe do živého a nic ji není posvátné, natož svaté. Blesfémie tohoto odvěkého „rouhače stojícího na straně dobra“ je však uvěřitelnější než hrané rouhačství většiny blackmetalových kapel, které jen dělají, co mají v popisu práce. Navíc tohle westernové pojetí je v našich končinách nevídané a prostě baví.

Pollyho základní akordy hrané na stylovou obstarožní lubovou kytaru doplňoval, podbarvoval a zdobil druhý kytarista, rytmická sekce složená z bubeníka schopného obstojně swingovat, když je třeba, a muchachita s baskytarou se starala o to, aby atmosféra jak z noirových filmů nebo spaghetti westernů držela pohromadě. Zvukař vyrobil solidní zvuk v sále, jediná výtka může jít ke zvuku Polyho hlasu pokaždé, když se snažil o vyšší nebo intenzivnější polohu, znělo to až nepříjemně polyesterově synteticky.

Ke konci setu se k Polyho amigos přidal publicista Petr Korál a společně pokřtili debutové album s názvem K mýmu ohni nesedej. Přimlouval se za pokračování tvorby tohoto hudebního tělesa a myslím, že většina lidí v sále se v duchu k přání připojila.

Skvělý koncert, pro jehož dozvuk se skvěle hodí pustit si cestou domů geniální album Rome od Danger Mouse a Daniele Luppiho.

DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 30.4.19 10:26

Já se musím přiznat, že tomuhle koncertu nešlo odolat. A tak jsem se v té mlze úspěšně skryl a vlastně ani Lomikara nepoznal. Vzhledem k tomu, že jsem dopředu doma poctivě cvičil v rytmu posledního alba Mord'A'Stigmata - byl jsem z jejich setu nadšený. Avantgardní vrnění, svižné typicky polské blackové sypanice a v závěru chtivý ambient. Skvělé! S Imperial Triumphant je to složité. Udržet tělo v nějakém rytmu je holý nesmysl, jelikož tempo se tu střídá neskutečně nečekaně. Bicmen obrovsky válel, takhle energického bubeníka jsem dlouho neslyšel (ani neviděl, protože na něj jsem ze svého úhlu vážně neviděl). Když pak vzal do rukou jazzové metly a jemně jimi hladil svou soupravu, byl jsem vážně v transu. Disharmonická rozhádanost s přechytralostí jazzu soupeřila s necitlivým black metalem, který se nechtěl poddávat každému zadarmo. Tohle je fakt divná muzika a jsem velice rád, že se mi líbí. Takže dvoj LP za nelidových (neřku-li nelidských) 700,- jsem prostě musel mít. Musím vypíchnout pořadatelskou prozřetelnost, která se projevila tím, že nevsunula do nevšedního večera žádný support. Takže se obě kapely krásně po hodině vystřídaly a já mohl ve 22.30 z klubu vyrazit hezky domů.