Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poslední řadovou nahrávku Rammstein vypustili v roce 2009, což už je celkem slušná řádka let. Aktuálně je prý už hotova deska nová, jen čeká na vydání. Proto aktuální turné nepodporuje nový materiál, ale vyzobává největší hity, které všichni věrní kapele velice dobře znají. Aktuální turné je jistě zajímavé tím, že kapela exkluzivně v Praze zahrála dva dny po sobě stejný set. To proto, že první termín koncertu byl beznadějně vyprodán nedlouho po spuštění předprodeje. Vinit z toho můžeme především pokoutné překupníky, avšak ve výsledku i jim patří díky za to, že kapela projevila obrovskou velkorysost a přidala ještě jeden koncertní večer. Já patřil mezi šťastlivce, kteří se dostali na první vystoupení, o kterém vám budu nyní vyprávět.

Nejen minulou nahrávku dělí velká časová propast, ale i živé vystoupení kapely v ČR. Naposledy zde Rammstein byli v roce 2011, kdy vylezli na podium O2 arény. Dnes hráli uvnitř stadionu Eden - svatostánku fotbalové Slavie. Pouštět do nitra areálu se začalo už ve čtyři odpoledne, jenže toho času jsem s taťkou a kašpersko-horským sousedem lámal plzeň v pivnici U Vejvodů. Měli jsme místa na tribuně, takže nám utéci nemohlo prakticky nic. Zhruba po sedmé hodině jsme začali hledat vchod, kterým se ke svému místu máme dostat a nutno říct, že jsme obešli víc jak půlku obvodu celého stadionu. Orientace ale byla vcelku snadná, ačkoliv vesměs divotvorná. Následovalo rychlé odbavení u vstupu a zařazení se do pro změnu neubíhající fronty na pivo. Ceny byly takové… ehm… neodpovídající, ale to asi nikoho už nemůže překvapit. 50 korun za jedno (prý) pivo z repertoáru Gambrinus (tuhle srandu nezachrání sebelepší reklama na to, jak jsou jejich konzumenti blbci). Jakkoliv se může marketing snažit o záchranu značky, když si dáte tenhle produkt v podobném prostředí – výsledek je katastrofální (tedy za předpokladu, že od piva očekáváte trochu víc, než jen mrzký alkohol v něčem co občas pění a je na oko hořké). K tomu si dále připočtěte zálohovaný kelímek (60,-), který jste si však mohli nechat, ale kus obyčejného plastu s motivem vystoupení v Paříži vám asi radost neudělá…

No nic… frontu jsme vystáli a po oku sledovali, co vyvádějí Kurtizány z 25. Avenue, co by dnešní předkapela. Jejich muzika je mi sympatická, mám ji rád a nikterak mě neuráží. Ale nacpat je před Rammstein je trochu zvláštní tah a vlastně jen ukazuje, že pořadatelé těchto gigantických akcí vlastně nemají moc páru o tom, že tu existuje další množství kapel, které by se žánrově hodili rozhodně víc. Já bych si dal klidně i Gorgoneu Primu, ale je mi jasný, že pro dva lidi je tohle podium fakt velký, navíc osvíceni denním světlem by ztratili na své koncertní imidž. Ale zpět ke Kurtizánám. Zaregistroval jsem několik skladeb, které mám rád, a které jsem si po delším čase rád vyslechl, ale jak říkám – pozornosti se od nás moc nedočkali. Co mě však na předkapelách tak nějak vadí, je to, že mezi každou skladbou vám připomenou, kdo po nich hraje a proč tady vlastně všichni jsou a že se na ně zaručeně všichni těšíme… Ne asi… když je vyprodáno a nikdo neřeší jiné jméno než je to headlinerovo…

Padla osmá a přišlo netrpělivé čekání prvních vteřin koncertu. Ovšem ty začaly odpočítávat až o téměř půlhodinu déle. Zjevně se čekalo, až poslední sluneční paprsek opustí definitivně vnitřek tribun, neboť by sedící po pravé straně (při pohledu na podium) beznadějně hleděli sluneční záři přímo do náruče. A pak se pro tu našlapanou halu vypustila první dávka emocí, rachejtlí a efektního nástupu celé kapely. Ale asi každý tak nějak tuší, že koncert Rammstein není jen o muzice, ale i o efektech a celkové šou, kterou tihle pánové ukazují už přes dvacet let. Pamětníci sice hovoří o tom, že starší koncerty měly větší šťávu a drive, ale pro mě to byl i tak dost silný zážitek. Prostě proto, že jsem tuhle kapelu viděl prvně (samozřejmě krom nastudovaného DVD Live Aus Berlin a Völkerball). Nástup začal za doprovodu nové skladby nazvané podle všeho Ramm4. To jest song, který se objeví na novém albu. Jde o jakousi rekapitulaci dosavadní tvorby, neboť jeho text je složen výlučně z úryvků z textů a názvů starších skladeb a dokonce mi přišlo, že i některé motivy se opírají o starší kousky. Ačkoliv jsem skladbu slyšel prvně, netrvalo dlouho a oddaně jsem hláskoval jednoduchý refrén Ja, Nein, Rammstein!.

Bez dalších proslovů mezi skladbami (které mi prostě kolikrát přijdou až rušivé, ne-li zbytečné), hustili do davu další kousky, tentokráte ze známých koutů. Vedle výbušné Reise, Reise nechyběla ani ohnivě energická Feuer Frei!, podmanivě melodická Ich Tu Dir Weh, kde Lindemann vokálně exceloval bez škobrtnutí (alespoň jsem nic nezaznamenal). Dále tu byla moje srdcovka Mein Herz Brennt a pak jistoty a povinnosti jako Links 2-3-4, Ich Will nebo Du Hast. Zajímavě se končilo coverem Stripped, jehož originál jistojistě rezonoval stejným místem o pár dní dříve, kdy zde úřadovali Depeche Mode. Krátká pauza a přišel třískladbový přídavek s úžasným vyvrcholením ve skladbě Engel, kdy se Lindemann navlékl do kostýmu obrovského anděla a na malý moment se vznesl nad podium…

…vůbec ty efekty měly jednoduše mocné kouzlo. Jednak se Till neustále odbíhal upravovat, aby měl jednou na sobě lesklý bílý frak (Ramm4), později třeba zas výbušný pás nejprve skrytý pod kabátem (Zerstören). Samozřejmě mu v rukou nechyběla řada pyrotechniky, jako obrovský luk (Du Hast), ohnivé srdce (Mein Herz Brennt), nebo i jiné ohňové nádobíčko (Feuer Frei! …jak jinak). Vedle toho byla řada pyrotechniky na podiu, po stranách na vyvýšených plošinách i v samotném středu stadionu, kde se zažehával enormní plamen, jehož teplotu jste cítili až nebezpečně intenzivně. Po stránce vizuální rozhodně nemám jediné slovo proti, protože tohle zkrátka byl ten nejefektnější koncert, který jsem kdy viděl (což je i pochopitelné, protože na podobně velké akci jsem byl naposled před deseti lety, jinak vymetávám spíš klubovky). Všechna ta kouzla dobře vynikala z místa našeho usazení, neboť jsme měli celé podium přímo před sebou, takže v globalu bylo vše vidět ve vší velikosti a okázalosti. Sice to s sebou přinášelo i úskalí, že samotní hráči by se vešli do krabičky od sirek, ale tomu napomáhala dvojice obrazovek a konec konců (a to musím zaklepat) můj zrak jest stále ostrý a takřka sokolí, takže jsem viděl, co jsem potřeboval. A to i to, jak se Flake ponejprv usmažil v horké vaně (Ich Tu Dire Weh) a pak nastoupil na svůj tradiční běžecký pás, na kterém pochodoval až do konce koncertu. Tím jednak krásně začal následující pecku Du Riechst So Gut, ale taky konečně sundal ten provokativní hábit (oranžový overal s černou kuklou… no kdepak se takové oblečení v poslední době ukazovalo… provokace prostě nechybí).

Zvukově si taky nemůžu stěžovat. Všechno jsem slyšel takřka jak z CD. A taky asi kvůli tomu, že repertoár Rammstein znám de facto nazpaměť. Za to jednak může jejich vcelku snadno zapamatovatelná muzika, ale i to, že jsem kapelu svého času drtil až nezdravě často. Tím pádem mě trochu zamrzelo, že se muselo končit v policejních deset večer, díky čemuž se nedostalo na širší soupisku skladeb. Já bych třeba chtěl slyšet Wollt Ihr Das Bett In Flammen Sehen, Spiel Mit Mir, Mein Teil, Los i klipovky Mann Gegen Mann, Benzin nebo Pussy. Ale co, to by se hrálo asi ještě hodně dlouho. Na tomhle místě musím přiznat absolutní spokojenost a maximálně intenzivní zážitek.

Tracklist:

01. Ramm4
02. Reise, Reise
03. Hallelujah
04. Zerstören
05. Keine Lust
06. Feuer frei!
07. Seemann
08. Ich tu dir weh
09. Du riechst so gut
10. Mein Herz brennt
11. Links 2-3-4
12. Ich will
13. Du hast
14. Stripped

přídavek
15. Sonne
16. Amerika
17. Engel