Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Satyricon

Satyricon

Bhut5.12.2013
V rámci tour ke své nové desce se legendární Satyricon zastavili i u nás v ČR.

O Satyricon se v současné době vedou vášnivé diskuze, zejména kolem jejich aktuálního eponymního alba. Osobně se na nahrávku (zatím) dívám skrz prsty a možná proto nebylo od věci navštívit jejich koncert a poslechnout si, jak to celé funguje živě.

 

Necelou čtvrt hodinu před sedmou hodinou jsem postával u vstupního pultu klubu Nová Chmelnice, v 19.00 totiž mělo dojít k otevření „brány“. Organizátoři oznámili, že z technických důvodů bude cca 20 minut zpoždění. Asi po hodině a půl se konečně začalo pouštět dovnitř. Mezitím šly slyšet zvukové přípravy a občas spatřit procházející muzikanty a organizátory. To bylo první a nejhlavnější znechucení návštěvníků, kteří museli stát venku v zimě a čekat na to, co se bude dít. Schodiště nacpané k prasknutí. Konečně dochází k pohybu. Měl jsem to štěstí vejít mezi prvními, takže jsem v poklidu koupil pivo a zaujal místo.

 

Do sálu proniklo zhruba dvacet třicet lidí a předskokani a spoluúčastníci tour Chthonic začali hrát. To je druhé negativum. Když už se čekalo tak dlouho, tak těch pár minut k odbavení alespoň poloviny lidí, mohlo projít. Tento nešťastný tah se pak odrážel v tom, že ti poslední venku stojící, kapelu ani neviděli. Chthonic pochází z Taiwanu, což je země metalu ne příliš zaslíbená a tato banda muzikantů pak své lehce nezáživné hraní doháněla svou vlastní imidž. Netradiční painty a masky by se šikly spíše do industrialu, než do klávesového melodického blacku, ale budiž. Každopádně mne kapela bavila daleko více, než ze svých studiových nahrávek. Možná proto, že pozornost udržovala zejména vizáž kapely. Hrálo se s velkým nasazením a nadšením, bylo to upřímné, ovšem strohé, k čemuž nepřidalo ani to, že nebyl slyšet prapodivný folkový nástroj, na který na začátku a na konci setu hrál zpěvák kapely. Výraznější pocity ve mne nezanechali, čímž se stávají jednimi z mnoha. A to jsou na scéně už slušnou řadu let.

 

Set ukončen a do klubu stále proudí dav lidí. V uvozovkách „každý druhý“ návštěvník zakopl o zábranu vedle podia. K eleminaci této skutečnosti by možná trochu napomohlo rozsvícení v sále. Bylo vážně narváno a pod nohama se občas objevila i nějaká skleněná láhev, takže drobátko světla by potěšilo. To je třetí negace. Čtvrtá je obrovská pauza a čekání na hlavní kapelu. Znovu se zvučilo, což mi vážně hlava nebere, když nástroje byly jiné (i bící Chthonic stály vedle těch Frostových), mohly být už dávno nazvučené a konec konců dlouho se zkoušelo už na začátku. Uff… kolem desáté se masa lidí pod podiem konečně dočkala.

 

Satyricon odstartovali set otvírákem z nové desky. Přišlo mi, že ohlas není tak silný jako u ostatních skladeb, ale patrně to bylo dáno tím, že tohle byl jen začátek. Pokračovalo se vypalováky Now, Diabolical a Black Crow On A Tombstone. Vesměs se hrálo převážně z posledních tří / čtyř desek a jen ve dvou případech se sklouzlo k Nemesis Divina. Album Rebel Extravaganza bylo nepovšimnuto včetně přehistorie kapely. Tyto skladby by ostatně do playlistu asi nezapadly. Výkon hráčů byl ovšem strhující. Frostovi košaté bicí se chvěly pod puntičkářsky vedenými údery a především dvojšlapka měla obrovskou razanci. Tu a tam vzal i Satyr do rukou (třetí) kytaru, zahustil tak atmosféru, ovšem v těchto skladbách byl zvuk citelně nejslabší. Tři kytary se pak slévaly v monolitý zvuk (nejvíc to odnesla Mother North.) a kdybych ty písně neznal vyloženě z paměti, asi bych se těžko orientoval.

 

Hrálo se barvitě a dokonale, ohlasy publika byly ohlušující, atmosféra jedinečná. Vše na skvělé vlně a tak ta hodinka hraní utekla jak lusknutí prsty. Kapela odešla za podium a nechala se chvilku davem vybízet k přídavku. Ten tvořily tři skladby, klipovky a hlavně nejostřejší náboje repertoáru. Začalo se jednou z black metalových hymen vůbec – Mother North. Bez kláves působila více syrově, ale onu nezapomenutelnou melodii doplnil chorál přítomných. Jak už jsem výše zmínil, zde zvuk trošku haproval, ale v sále nebyl (doufám) nikdo, kdo by skladbu neznal, takže to zas takové minus nebylo. Kapela jakoby chtěla znovu odejít, muzikanti se seřadili na podium a po několika úklonech a fanatickém skandování přidali další palbu – K.I.N.G. Píseň o poznání konstrukčně odlišnější od té předchozí, avšak přesto nemající slabšího ohlasu. Po jejím odehrání proběhla stejná ceremonie a vylučovací metodou musel každý dospět k poslední skladbě. Satyr sice vyžadoval moshpit, ale v tom uzamčeném davu to snad ani nešlo, a tak odpálili jednu ze svých nejenergičtějších náloží – Fuel For Hatred. Po jejím dohrání nastal definitivní konec.

 

Ptáte se a co Pheonix? Tak ten nehráli, ačkoliv jeho kostru jsem zaslechl během zvukovky. Ovšem mohu říci, že při opouštění sálu jsem si na zemi povšiml láhve od Fénixe, takže kdo chtěl, mohl si jej na baru pořídit jako kompenzaci. Až při odchodu jsem si vlastně uvědomil, že všechny dnešní nešvary Satyricon vlastně vyrovnali. Negativní průběh byl nahrazen vynikajícím zážitkem klubového koncertu této legendy.

 

 



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Pavel Kalina / 22.12.13 16:20odpovědět

Nějak mi tento report utekl. Já tam taky byl a ano, bylo to výborné!!! Ad Jaartep: severští bohové Satyr s Frostem? :-) Ale proč ne, minimálně Frost démonickým bohem určitě je.

jaartep / 6.12.13 17:46odpovědět

Koncert Satyricon je vždy luxusní zážitek. A jestli jsou nějací severští bohové, tak mám podezření na Satyra s Frostem. Pánové prostě umí a už aby byl další koncert!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky