Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Scar Symmetry, Eluveitie, Epica

Scar Symmetry, Eluveitie, Epica

Mox4.11.2015
Ještě pár let zpátky rok co rok jitřili chmurné podzimní večery na pódiích v české kotlině melacholici Insomnium. Žel tomu letos tak není a ani dosavadní průběh podzimu příliš sychravého nenabídl. Proč tedy Samhain neoslavit tancem s přáteli? Dostat hudbu k ohni není pro mne tak jednoduché, ale možnost zahřát se pohybem při novodobé podobě keltských melodií z dílny Eluveitie se jevila jako vhodná příležitost takové sešlosti.

Murphyho zákony jsou neúprosné zvláště ve chvílích, kdy to člověk nejméně potřebuje, a tak se v ten pátek pokazilo ledacos. V dětské naivitě jsem zapomněl hodit pro jistotu oko na stránky pořadatele, abych zjistil, že akce nezačíná v původně avizovaných dvacet hodin večerních, leč o hodinu dříve, takže jsem prošvihnul Scar Symmetry. A nebyl jsem jediný. Po Eluveitie to byla kapela číslo dva v pozici lákadel, tedy moje smůla. Dorazil jsem však před bodrými Švýcary a očekával parádní set, jako předvedli vloni na podzim v pražské Meetfactory tehdy s novinkou "Origins".

 

Inu myslím si, že svůj čas využili umně. Eluveitie lze určitě vyzdvihnout za hlavní hvězdu večera, ať se na mne milovníci Epica nezlobí. Nejde ani tak o porci ostřejších kytar, growlů či míru melodických meandrů, jak jsou v jejich hudbě vybroušené, ale zejména o nasazení jednotlivých interpretů. Ačkoliv toho Chrigel napovídal o něco více než obvykle, jakmile došlo na performanci, nebral si servítky a hnal helvétské kříže vpřed. K tomu nutno dodat, že tak činil, přestože setlist mohl zahrnout podstatně svižnější kousky, protože Eluveitie jich v zásobě mají dost. Přesto se cyrcle pit točil prakticky celou dobu a další tanečníci se veselili po celé hale. Z předvedeného výkonu by určitě měl radost i Michael Strmiska, americký vědec, který se nedávno jal zkoumat vztah našinců k pohanství obecně. Zrovna Eluveitie se prezentují jako resuscitace tradice starých keltů a že se někteří diváci stylizovali spíše do bojovníků než milovníků kovové hudby, to je fakt.

 

Jak už jsem předznamenal o pár řádků výše, Epica se pokusili využít rozjitřené atmosféry, ale dle mého názoru se jim to moc nevyvedlo. Přisvědčit by mi mohli diváci, kteří se jali postupně z haly zdekovat. Za těch cirka deset let Epica dovedli svou myšlenku k preciznosti, to beze sporu. Ale zvíře zjevně nechalo krásku na holičkách. Kdysi byli známí vcelku atraktivním kontrastem dvou vokálů a sem tam i ostřejšími kytarovými party, teď bylo vidět jen soubor líbezných gest bez výrazného nasazení. Epičnost zvítězila nad elánem. Kolega po několika písních, které mu vyzněly všechny skoro stejně, sarkasticky v duchu Červeného trpaslíka poznamenal: "nemáš-li čím houpat, klid se z našich doupat". Chyběly tomu koule. Chvíli na to se nad hlavami diváků začal přihrávat míč proti trudomyslnosti. Za ním záhy začal dráhu letu příznačně kopírovat toaletní papír. Bez průbojnosti, zápalu a nadšení - tak symfonický metal známých Holanďanů původně bojovnou atmosféru ve směs uspal.

 

Patrně určitou roli na zápalu posluchačů sehrála velikost haly, kde akce probíhala oproti množství lidí, kterých v porovnání s prostorem zase tolik nedorazilo. Vtipně působil i kontrast tančících jedinců třímajících francouzské hole oproti množství sedících v hledišti. Přesto se nalezli i takoví vykukové, kteří se dovnitř dostali lstí na akreditace jiných. Bylo by proto vhodné, aby se se svým názorem k tomuto reportu připojili. Přes pár drobných nešvarů, které jsem si z části způsobil sám, přesto považuju večer za vydařený. Akce proběhla bez zjevného problému, za což organizátorům patří dík. Parádní kus práce odvedl i zvukař s mistrem světel. Některé momenty i oko uchvátily. 



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 19.9.18 8:35

Jenom k pytlíku sádry nebo cementu - ona je pro kolektiv Kliniky fakt těžká každá dlouhodobější investice do baráku, kde už několik let se denně neví, jestli se neprobudíš s botou těžkooděnce na ksichtě při násilným vyklizení. Když squat začal fungovat, tak dávali barák fakt dost do pucu, vidět ho předtim nechceš. Jinak sem dement, že jsem na to zapomněl, chtěl jsem jít taky. Drom naživo jsou záruka.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky