Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sotva uplynulo devatenáct hodin od mé poslední návštěvy Nové Chmelnice, už jsem zase stál ve stejných dveřích. Tentokrát jsem v ruce držel lístek na Gorgoroth jedoucí turné po boku Melechesh. Doprava na místo činu byla trochu komplikovanější, neboť se jízda autem stala díky kolonám a různým omezením chvílemi statickou, ale nakonec se mi podařilo pod podium dostat přesně v moment, kdy se začalo hrát.

Český support tentokrát ohlásil áčko, takže se o zábavu staraly kapely dovezené headlinery (jestli jsem to dobře pochopil). Prvními z nich byla banda Earth Rot z Austrálie. Skladatelsky hodně black, zvukově zas hodně death (Švédsko, kostitřasově crustové). Vyváženost mezi oběma žánry úctyhodná, takže se úvod do divokého večera náramně povedl. Nápadité skladby s důrazem na syrové vyznění a samonosnou údernost. Skoro ani nebylo poznat, že šlo o první kapelu večera, neboť do nálady dostala snad všechny přítomné, kteří se postupně do těžce řídkého sálu neustále trousili (konečný počet platících odhaduji někam ke 300 ks). Jo, líbilo se mi to, ale desku jsem si nekoupil, nicméně si píšu malé plus.

U druhého supportu jsem pojal jisté podezření na žánrový odklon. A taky že právem… Incite působili dojmem metalově střižených hácečkařů, takže vlastně neměli daleko k thrash metalu. Ve chvíli spuštění první skladby mi bylo jasno – Pantera hrající black. Alespoň takový byl první dojem, později se ale ukázalo, že té černoty tam zas tolika není. Incite byli hodně groovy, hodně siláčtí a taky hodně čerpali z osvědčených postupů. Zajímavé třeba bylo basové dunění, které v momentech nutných k posílení gradace skladby jednoduše explodovalo, aby se vlna zvuku rozrazila až o těla přítomných. Takové efekty však známe i z desek Dearly Beheaded, Crowbar nebo i Root na Madness Of The Graves. V první moment fajn, později už trochu otřepané… Nicméně jako zpestření pro černočerný večer to bylo určitě zajímavé. Dokonce i dav zlověstných symbolů na oblečení odevzdaně třepal hlavou na kraťasovou muziku. Ale ta Pantera tam chvílemi vážně smrděla až běda… ale jinak skvělé.

První ze dvou velkých očekávání – Melechesh. Mezopotámský black metal jsem měl tu čest poprvé slyšet s deskou Sphynx. Tehdá by mě ani ve snu nenapadlo, že tuhle kapelu z předalekého Izraele někdy uvidím živě, natož aby hrála něco z tohoto alba (tentokrát to byla Triangular Tattvic Fire). Orientální melodie v black metalovém pojetí se zabodávaly do uší a člověk měl pocit, že prožívá něco svátečního. Nevím, zda za to může netradiční melodika, či jen ten pocit vidět takovouhle kapelu, ale to napětí bylo obrovské. Čtveřice umělců do toho třískala stylově a jen občas si oddychla mezi skladbami a vyčerpání z jejich nasazení bylo celkem dobře znatelné. Sumer ožíval opravdu uvěřitelně. Divokost black metalu skloubená s orientem prostě má něco do sebe, a když se toto daří roubovat tak skvěle, jako to dělají Melechesh – jde jednoduše o něco unikátního. Možná by prožitek více podtrhlo nějaké podbarvení koncertu v podobě podiových rekvizit, či vonného kouře apod. Jenže s tím si autoři nelámali hlavu. I tak šlo o výjimečný koncert a řekl jsem si, jestli pak tímhle nenasadí svým následníkům laťku až příliš vysoko…

Konečně. Konečně jsem měl tu čest vidět živě jednu z velmi oblíbených kapel. Konečně jsem mohl stanout tváří v tvář slovutným Gorgoroth. Synonymu pro black metal a zkazkám o divokých koncertech, masu, krvi a výborné muzice. Na to všechno jsem se těšil tak moc, až jsem se toho začínal trochu bát. Nástup kapely byl ovšem prudkým ochlazením všech vysněných podob koncertu. Kapela ctila tradice hřebů a šklebů, ale tím to končilo. Začátek koncertu mi přišel minimalistický, až jsem byl skoro zklamaný. Jediné co ve mně vzbudilo očekávání trochu toho teatrálna byl Hoest za mikrofonem. Ani nevím, zda je brán jako člen, či jako stálý host, nebo jak to je, ale byl jsem za něj rád, což se i v průběhu koncertu ukázalo v dobrém světle. Jako jediný totiž hýřil energií a jako jediný působil opravdu zle, což má být pro Gorgoroth samozřejmostí. Kdo zná jeho řádění v Taake, dobře ví. Naopak zbytek kapely byl takový unylý, vyklidněný a bez emocí. Dokonce i Infernus prakticky celý koncert odehrál v jedné poloze. Říkal jsem si kde je ta síla, ta energie, ta dominantní špína, kde je ta krev, žiletky a hnus podia? Pryč. Na obhajobu kapely je však dobré podotknout, že vystoupení mělo podobu na dřeň ohlodaného black metalu. Takže čistý underground – divoké líčení, hřeby na těle a o zbytek atmosféry ať se postará hudba samotná, která v tuto chvíli měla samosebou hlavní roli.

Asi nikoho nepřekvapí, že živě nejvíce fungovaly skladby z výborného alba Under The Sign Of Hell, kde vyloženě vraždily kousky jako Profetens Apenbaring, Reveleation Of Doom nebo Krig. Nechyběla ani morda Incipit Satan, kde však Hoest trochu netrefil čisté vokály v závěru skladby. Respektive zpíval trochu jinou melodii v jiném načasování, než jak mám zaryto z desky. Na druhou stranu mi chyběly chuťovky jako A World To Win, Litani Til Satan, Procreating Satan nebo Carving A Giant. (Nebo mi poslední dvě jmenované splynuly s ostatními satany?). Každopádně přes rozpačitý začátek, kdy jsem byl hodně mrzutý (a songy z poslední desky mě taky nebaví), se nakonec vše podařilo vyladit. Maniakální projevy mistra Hoesta zachránily celý dojem z onoho vystoupení. Bezchybná souhra nástrojů drtící rychlopalný black metal v podobě uchu nejmilejší byla rovněž dosyta uspokojivá. Dřevní podoba se nakonec ukázala jako krásné řešení, takže čistokrevné zlo se vyklubalo. Škoda jen, že přídavek se nekonal…

Když to dohromady shrnu, vlastně ani nevím, jestli mám být z Gorgoroth nadšený nebo zklamaný. Zatím u mne převládají pocity klonící se k té druhé variantě, neboť jsem to prostě čekal bohatší. Z druhého úhlu pohledu jsem viděl legendu, ne sice v nejkultovnější sestavě, ale stěžovat si nebylo na co. Zazněly kousky v hodně raw podobě, které mám rád a které z hlavy nikdy nevymizí (hlavně Incipit Satan je fakt zlo naživo). Takže vlastně paráda, kterou podtrhlo pořadatelské kočírování, takže se končilo v jedenáct večer, což je na neděli moc příjemné.