Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Naplněn černo-kovovou náladou ze dne minulého (Rituals for the Damned), kráčel jsem v podvečerních hodinách směrem Exit-us. Zde se totiž v osm hodin otvíraly brány do říše Trollech a kanalizační spleti stok Stínů Plamenů. S úsměvem jsem si zaplatil lidové vstupné (150,-) a jal se okupovat výčep. Lidí už zde postávalo vcelku dost a něco mi říkalo, že tenhle večer se povede…

Netrvalo dlouho a po podiu pošlapovali výhradně gumáky. Spustily se prvotní tóny z repertoáru STÍNŮ PLAMENŮ a téměř okamžitě se rozjel mosh-pit. Tohle přítomní jistě nečekali a tak svého konce doznalo nejedno plnější pívo. Každopádně atmosféra byla v klubu vynikající, Lidí dorazilo skutečně dost; však kdo by si nechal ujít jedno z jedinečných vystoupení obou kapel. Stíny Plamenů otevřeli stavidla všem splaškům kolujících v meziměstských stokách, aby tak zaplavili toto hudební sídlo. Být toho času mezi námi nějaký křesťan, či zaměstnanec vodárny, jistě by nevyšel bez újmy. Syn poklopů zuřil svým monologem, jídelníček vyhrožoval gumáky a žár stoky byl v plamenech. Bohužel nedošlo k avizovanému rozhazování vyřazených gumáků, ale paní Bhutová byla nakonec ráda, neb si nedokázala představit situaci, když bych domů přišel s jednou holinou, kterou bych cestou vláčel krz ulice noční Prahy. Stíny Plamenů předvedli nádherný set, který završili mou nejmilovanější skladbou od nich – Morbivodní potrubí. Co víc si přát?

Po půl hodinové pauze se na podiu zjevili někdejší zastánci lesní říše TROLLECH, která v současných dnech nabírá více černě-kovového smrtelného rázu. Přibylo témat o smrti a hnusu, ovšem dnešního večera se jim prostoru tolik nedopřálo. Stejně jako v případě Stínů, udělali Trollech průřez svou tvorbou, kterou zastupovaly zejména starší fláky. Nebyli jsme sice pod hradem Radyní, ale i tak v rachotu hromu všichni hrdě stáli proti bílému Kristu, zabíjeli s jiskrou v očích a to od kolébky po rakev. Nadšení ze setu Trollech bylo u fanoušků asi větší, než u Stínů, čímž nechci říct, že by byl prvotní set slabší. Spíše je říše Trollech obecně oblíbenější, i když já však raději Stíny Plamenů. Nebylo se proto čemu divit, když si fandové vydupávali přídavky, které kapela s nelibostí stejně zahrála. Nepochybně bonusem byla vynikající skladba Ve stínu starých dubů a zcela poslední věc Opět vidím lodě. Úžasné, strhující.

Tento večer se velmi vydařil - organizace akce i zvuk obou setů - všechno v pohodě. Odcházel jsem nadšen s pocitem kvalitního zážitku ... a vlastně jsem si ani nemyslel, že by to mohlo dopadnout jinak.